Oceánografové z institutu NOAA v roce 1997 zaznamenávají pod mořskou hladinou mezi Antarktidou a Jižní Amerikou neobvykle silný zvuk. Zvuk je podobný velrybím písním, jen je několikanásobně silnější a slyšitelný do vzdálenosti až 5000 kilometrů. Tvor, který by byl schopen vydat takový zvuk, by musel být stovky metrů velký!

Stovky metrů pod hladinou Tichého oceánu panuje těžká, nehybná a všeobjímající tma a chlad. Člověk by zde bez příslušné výbavy přežil sotva pár minut.

A právě z této jednolité zmrzlé prázdnoty vychází hrozivý ohlušující rachot, který zburcuje oceánografy z institutu NOAA (National Oceanic and Atmospheric Administration – Americký úřad pro podnebí a oceány) v okruhu 5000 kilometrů.

Místo, kde je zvuk zaznamenán, se nachází poblíž Antarktidy, konkrétně na souřadnicích 50° jižní šířky a 100° západní délky, asi 2000 kilometrů západně od Ohňové země. Lze hrůzný tajemný zvuk vysvětlit nějak racionálně?

Může hluk způsobovat pohyb zemských desek, únik podmořského plynu, nějaké neznámé zvíře, či zde proběhlo tajné testování nových zbraní? Anebo se snad na dně oceánu vzbudil nějaký démon z dávných dob?

Tajné vojenské programy?

Zvuk označovaný jako Bloop je zachycen v několika intervalech oceánografy meteorologického institutu NOAA v létě roku 1997 pomocí série hlubokomořských mikrofonů někdejšího vojenského programu SOSUS. Tento program tvoří síť utajovaných podmořských odposlouchávacích zařízení, jejímž úkolem je varovat obranné síly USA před manévry sovětských ponorek či jiných špionážních zařízení.

V 60. letech minulého století je systém rozšířen a síť odposlouchávacích stanovišť ještě zhoustne kvůli obavám z jaderných hlavic, kterými jsou tehdy vyzbrojeny sovětské ponorky a které by mohly být pašovány do Jižní a Střední Ameriky, jejichž režim je nakloněn komunistům.

Po ukončení studené války (1947–1991) přechází část tohoto systému pod civilní meteorologické úřady a vědecké instituce. Je využívána za účelem monitorování seismických a vulkanických aktivit, ale například také ke sledování tažných tras kytovců.

„I když to bude cenný nástroj, který nám bude pomáhat identifikovat a analyzovat mnohé zvuky v oceánu, stále zde bude mnoho zvuků, jež zůstanou záhadou.

Jedním z příkladů je Bloop, zvuk, který byl zaznamenán námořními sonary, ale jehož původ stále nebyl odhalen,“ říká Dr. Christopher Fox z NOAA. Je snad možné, že americké námořnictvo o těchto záhadných zvucích ví již od 60. let?

Schválně si tajemný zvuk poslechněte: 

Tvor přesahující lidskou představivost

Jev, který je podmořskými sonary v létě roku 1997 zaznamenán dokonce opakovaně, zůstává dodnes neobjasněn.

Zvuk měl trvat přibližně jednu minutu a tvořil jej modulovaný signál (signál o proměňující se vlnové délce) ve frekvenčním rozsahu 0–50 Hz.

To je přibližně spektrum, ve kterém vysílají akustické signály někteří kytovci, například modrá velryba. Co je však podivné, to je skutečnost, že Bloop je řádově silnější než nejhlasitější zaznamenané zvuky velryb!

Může se snad jednat o obřího hlavonožce, kolosálního kytovce či nějakou jinou z titánských mořských oblud známých z vyprávění starých pověrčivých námořníků?

Další průzkum tajemného zvuku nebyl možný z jednoho prostého důvodu – zvuk se totiž od roku 1997 již znovu neozval. Od té doby ovšem byla zaznamenána celá řada dalších zvuků, které dostaly od oceánografů z NOAA svá jména.

Jsou to např. Julia, Train (podle podobnosti se zvukem jedoucího vlaku), Slowdown a jiné. Všechny tyto zvuky nemají dosud vysvětlený původ a nepřestávají fascinovat laickou i odbornou veřejnost.

Zajímavé na nich je (kromě jejich neobvyklého původu), že jsou všechny velmi hlasité a pohybují se v rozmezí od 0 Hz do 40–60 Hz, tedy ve velmi podobném spektru jako Bloop.

Jedná se snad o výrony plynů ze zemské kůry, nebo o nějaký nám dosud neznámý druh komunikace mezi obyvateli podmořských hlubin?