Schody skřípou pod kroky neviditelných nočních návštěvníků. Světla se sama zapínají. Dveře se otevírají a s bouchnutím zase rychle zavírají. V pokojích je cítit zápach, jehož zdroj nedokáže nikdo najít.
Navštivte s naším dvanáctidílným seriálem nejslavnější domy hrůzy! Na naší desáté výpravě za strašením se vydáme do Itálie. Ostrůvek Poveglia by mohl být celkem romantickým místem – kdyby zde nevládla mrazivá atmosféra smrti!
Malý ostrůvek nedaleko Benátek, zhruba 8 kilometrů od severovýchodních břehů Itálie, nemá veselou minulost. Ve 14. století, kdy celou Evropu sužuje černý mor, mají být na ostrov odváženi nemocní, kteří jsou zde v karanténě a postupně umírají.
Situace se opakuje i při dalších morových vlnách, kdy je zlikvidováno na 60 procent evropského obyvatelstva. Celý ostrov tak má být prakticky jedním velkým masovým hrobem. A když už není kam pohřbívat, mrtví se musí spalovat.
Ale také později má Poveglia patřit hlavně nemocným. Francouzský císař Napoleon Bonaparte (1769–1821) využívá místo jako zbrojnici a lazaret pro nemocné a zraněné. Další vlna nemocných pak zaplavuje ostrov po roce 1922, kdy zde vyrůstá léčebna pro duševně choré.
Najdou tady alespoň oni svůj klid?
DÍLO ŠÍLENÉHO DOKTORA
Nikoho příliš nezajímá, když si choromyslní pacienti stěžují, že ze zdí slýchají podivný šepot a vídají mlhavé postavy bloudit po temných chodbách. Jejich výpovědi upoutají až jednoho lékaře, který se rozhodne celé situace využít.
Samozřejmě nevěří, že by mohlo jít o duchy, ale vše přičítá psychickým poruchám. A rozhodne s mysl svých pacientů pořádně prozkoumat – zevně i vnitřně. Jeho nejčastějším „léčebným“ prostředkem se stává lobotomie – zákrok, při němž přeruší nervová vlákna spojující mozkový lalok s dalšími částmi mozku.
K „operaci“ však používá jen hřeby a kladivo, kterým zarazí hřebík do lebky nad okem. To vše bez narkózy! Využívá prý ale i další léčebné postupy, které nemají daleko od středověkého mučení. Na následky jeho „léčby“ tak umírá mnoho pacientů.
Jsou to snad právě oni, kdo začne krutého doktora pronásledovat? Ten prý totiž po čase sám začíná vidět duchy a spáchá na ostrově sebevraždu skokem z věže zvonice. Anebo mu snad pomohly čísi neviditelné ruce?
Podle některých svědků je údajně místní zvon dodnes slýchat během nocí.
PRONÁSLEDOVÁNÍ NEEXISTUJÍCÍM ZVONEM
„Nejhrůznější křik jaký jsem kdy slyšel prořízl ticho jako nůž. Chvíli to trvalo, než jsme si uvědomili co jsme právě slyšeli. Dříve než jsme o tom vůbec mohli promluvit, celý ostrov se otřásl křikem.
(…) Zběsile jsme naskákali do loďky. Křik stále pokračoval, znělo to, jako by to bylo všude kolem nás,“ vypráví Američan Will S., který ostrov navštívil se svou ženou Anyou a přáteli Rodgerem Olverou a Richim Spoorem. „Potom, když jsme se odrazili od ostrova, v dáli začal vyzvánět zvon. To nás vyděsilo ještě víc, protože zvon už na věži dávno není…“ Ostrov je zcela pustý, turisté tady nejsou zrovna vítáni a Italové se tomuto hrůznému místu zdaleka vyhýbají.
Dokonce ani rybáři ostrov Poveglia příliš nevyhledávají. Není prý totiž neobvyklé, že tu z vody místo ryby můžete vytáhnout lidskou kost!
Jana Trnobranská
