Dávno ztracená kapitola monografie slavného vynálezce byla nalezena. Thomas Alva Edison v ní podrobně popisuje své plány na vybudování zařízení pro záznam hlasů mrtvých.

Byl skutečně jen kousek od jednoho z nejvýznamnějších vynálezů, který by nám umožnil komunikovat se záhrobím?

Thomas Alva Edison (1847–1931) je bezesporu jedním z nejvýznamnějších velikánů vědeckého světa. A na rozdíl o jiných vědců, kteří se na tento obor dívají skrze prsty, jeví velký zájem i o spiritismus.

Snaží se jej ovšem uchopit tak, jak je pro něj zvykem – vědecky. Edison je v rozhovoru pro magazín Scientific American dotazován, aby se vyjádřil k možnosti využití svých vynálezů pro komunikaci s duchy.

Bez zaváhání odpovídá, že pokud by byli duchové schopni alespoň jemných projevů, mohla by je zaznamenat citlivá záznamová zařízení.

Rozhodně by prý poskytla větší šanci pro komunikaci s nimi, než mají tabulka ouija nebo spiritistická média, v té době tolik oblíbená. Dlouhou dobu převažoval názor, že neexistuje jediný důkaz, že by se Edison o takové zařízení kdy pokoušel. Jenže opak je pravdou!

Ztracená část deníku

Edisonova původní monografie s názvem Deník a různé poznámky byla vydána v roce 1948, 16 let po jeho smrti. První vydání obsahovala poslední kapitolu s názvem Spiritismus.

V ní bylo popsáno mnoho úvah, v nichž Edison mluví o své víře v posmrtný život a o způsobech, jak komunikovat s mrtvými. V této sekci Edison zcela jasně vyjadřuje svou víru, že „život je nezničitelný” a v jisté podobě přetrvává i po smrti fyzického těla.

Je rovněž přesvědčen, že pokud tomu tak je, lze sestavit přístroj dostatečně citlivý k tomu, aby hlasy zemřelých zachytil. A co víc? V posledních deseti letech života na něm sám usilovně pracuje! Zařízení však nebylo nikdy nalezeno.

Je možné, že jej nechala odstranit rodina zesnulého vědce? Stejně tak, jako později nechala odstranit poslední kapitolu z Edisonovy monografie a veškeré zmínky o přístroji?

Podle některých teorií tomu tak bylo proto, aby poznámky neuvrhly vynálezce do špatného světla.

Může duch ovlivnit hmotu?

„Věřím, ať už právem či neprávem, že život je nezničitelný. Přikláním se k názoru, že naše osobnost bude i nadále schopna ovlivňovat hmotu,“ píše Edison.

„Pokud je tato úvaha správná, pak můžeme vyvinout nástroj tak jemný, aby mohl být ovlivněn naší osobností, která přežije. Takový nástroj, který, až bude k dispozici, bude něco nahrávat.“ Dále pak přiznává:

„Nějaký čas jsem pracoval na takovém zařízení, abych zjistil, jestli je pro osobnosti, které už opustily svět, možné s námi komunikovat.“ Tyto zápisky držela vynálezcova rodina v tajnosti až do současnosti, kdy se rozhodla je ve spolupráci s francouzským moderátorem a filozofem Philippem Baudouinem vydat v kompletní a nezměněné podobě v knize Království posmrtného života.

O tom, kam až Edisonova práce na záhrobním aparátu dospěla a zda byl v nahrávání hlasů mrtvých úspěšný, ale text nezmiňuje. Z jeho víry v posmrtný život však lze usoudit, že jisté indicie měl.

Vynálezce EVP

O Edisonově přesvědčení, že jednou budeme moci komunikovat s mrtvými, se hovoří již dlouhá léta. Je díky tomu považován za otce EVP (z angl.

electronic voice phenomena –fenomén elektronického hlasu), což je technika, díky níž se v současnosti údajně daří hlasy mrtvých nahrávat. Citlivá záznamová zařízení podle lovců EVP umožňují zachytit vzkazy ze záhrobí, které se nejčastěji utvoří z šumu v pozadí.

Je to právě ta věc, o které Edison mluvil? Ve Spojených státech i v zahraničí se objevovaly skeptické hlasy, podle nichž jde jen o novinářskou kachnu. Či v lepším případě Edison o nahrávání hlasů mrtvých pouze žertoval?

Nové světlo do celé záležitosti vnáší znovunalezené francouzské vydání původního Edisonova deníku z roku 1949, jež obsahuje i kapitolu, která byla z dalších vydání odstraněna.

Ztracená část vynálezcových pamětí opět spatřila světlo světa v březnu letošního roku.