Bylo o něm řečeno, že snesl filozofii z nebe na zem. Athénský filozof Sókratés (469 př. n. l. – 399 př. n. l.). Zatímco jeho předchůdci pátrali po původu světa, on se soustředil na člověka. Jeho život ukončila poprava.

Dochovala se poslední Sókratova slova před smrtí. Dodnes se o jejich tajemném významu diskutuje.

Sókratés měl v Athénách hodně příznivců, ale i nepřátel. V situaci, kdy městský stát čelil politické a společenské krizi, ocitl se díky intrikám Sókratés před soudem. Čelil obvinění, že neuznává bohy a kazí mládež. Filozof byl uznán vinným.

Stal se z něho státní vězeň a odsouzenec na smrt. Byl přinucen vypít pohár s jedem – pravděpodobně bolehlavem plamatým.

Oběť bohu Asklépiovi

Díky tomu, že závěrečné hodiny Sókratova života byly zdokumentovány již v antice, dochovala se i jeho poslední slova. Obrací se v nich na jednoho z přátel, kteří jsou popravě přítomni: „Kritóne, Asklépiovi jsme dlužni kohouta. Dejte mu ho a nezapomeňte!“

Věřte, že o těchto několika slovech byly již v minulosti napsány tisíce stran…

Jejich záhadnost ovšem přetrvává. Proč chtěl Sókratés na konci života obětovat Asklépiovi – bohu lékařství? Jedna z teorií říká, že Sókratés tím potvrdil svůj názor, že život je nemoc, kterou vyléčí pouze smrt.

Další teorie naznačuje, že se mělo jednat o nesmrtelnost Sókratových myšlenek, které budou žít i po jeho fyzickém skonu. Existuje ještě jiné vysvětlení? Ano!

Poděkování za Platóna

Obětování kohouta bylo ve starověkém Řecku standardní poděkování božstvu za vyléčení nemoci. Spekuluje se, že Sókratés tato slova proslovil z důvodu, že se z vážné nemoci uzdravil jeho žák Platón (427 př. n. l. – 347 př. n. l.).

Podle antických pramenů Platón nebyl Sókratově popravě přítomen, protože byl nemocný. Pokud by byla poslední slova Sókrata věnována Platónově uzdravení, dávalo by to smysl.

Platón byl pro Sókrata garancí toho, že jeho filozofické názory budou rozvíjeny a má v něm svého pokračovatele. Pokud tomu tak bylo, athénský filozof však ani v posledních slovech nezapřel svoji touhu podněcovat v lidech myšlení.

Stačilo říci: „Kritóne, Asklépiovi jsme za Platóna dlužni kohouta. Dejte mu ho a nezapomeňte!“ Žádná záhada by nebyla. To by ovšem nesměl být Sókratés, co říkáte?!