reklama
7. října 1849: Blouznící spisovatel E. A. Poe je po svém nalezení umístěn do cely, ve které umírá. Zabila ho otrava alkoholem?
Domů     Záhady historie
Předpověděl zkázu starověké Sparty věštec?
Dalibor Vrána
od Dalibor Vrána 2.5.2019
4.8tis
93
SDÍLENÍ
4.8tis
ZOBRAZENÍ

Rušné ulice starověké Sparty jsou plné lidí. Je krátce po peloponéské válce, v níž se zdejším vojákům podaří zvítězit, a město tak nebývale vzkvétá. Všude je vidět přepych a bohatství.

„Dej si jen pozor, Sparto, ač hrdá jsi, aby snad z tebe, ačkoli zpříma stojíš, pak nevzešla kulhavá vláda,“ varuje místní obyvatele věštec. Naplní se nakonec jeho slova?

Legendární spartský zákonodárce Lykúrgos si zastíní oči a pak se zahledí do dáli na úpatí pohoří Parnas v Řecku. Právě tady se totiž ve starověku nachází slavná Delfská věštírna, kam má namířeno.

Rád by se zdejší vědmy zeptal, jestli jeho plánované reformy udělají ze Sparty velmoc, jak by si přál. Město je totiž teprve na úsvitu svých dějin. Lykúrgos vystoupá na kopec, projde vstupní branou a zastaví se před trojnožkou, na níž sedí věštkyně Pýthia.

„Brzy se ti podaří vytvořit zákony, které budou daleko nejlepší ze všech,“ předpoví mu. Ještě než však Lykúrgos odejde, stačí ho i varovat. „Jedině láska k penězům může Spartu zahubit,“ nechá se slyšet. První část jejího proroctví se naplní velmi záhy.

Jen co se Lykúrgos vrátí domů, provede ve městě řadu reforem a učiní z něj jednu z nejdůležitějších metropolí na Peloponéském poloostrově.

Zjeví se zkáza krásného města ve věštbě?

Desetitisíce perských vojáků se ženou vpřed. Cílem jejich tažení se roku 480 př. n. l. má stát Řecko, které by si jejich král rád podmanil. O invazi se ale zavčas doslechnou Sparťané stojící v čele helénského spolku.

Ti proto vyšlou své vyslance za orákulem do Delf s žádostí o radu. „Buď vám Peršané zpustoší vaše veliké město, nebo nad smrtí krále z Hérakla rodu zapláčou hory v Lakedaimonu,“ dozví se. A jak zdejší věštkyně předpoví, tak se i stane.

Proti postupující perské armádě totiž vytáhne spartský král Leónidás (†480 př. n. l.), který se jí postaví s hrstkou vojáků v thermopylské soutěsce. Nakonec sice padne, svou obětí však zachrání Spartu před zničením. Po athénských ulicích rázují šiky po zuby ozbrojených spartských vojáků.

V roce 404 př. n. l. se totiž zkušenému spartskému vojevůdci Lýsandrovi (†395 př. n. l.) podaří porazit svého odvěkého městského rivala. Peloponéská válka je definitivně u konce.

Sparta díky vítězství nesmírně zbohatne a stane se vůdčí mocností celého Řecka. Slávy si však dlouho neužívá.

V roce 401 př. n. l. totiž předčasně umírá její král Ágis II. († 401 př. n. l.). Vzhledem k tomu, že po sobě zanechá jen jediného syna, u něhož však panují pochybnosti, zda ho královna nezplodila se svým milencem, rozhoří se ve městě boj o trůn.

„Dej si jen pozor, Sparto, ač hrdá jsi, aby snad z tebe, ačkoli zpříma stojíš, pak nevzešla kulhavá vláda,“ varuje obyvatele věštec jménem Diopeithés.

Přispěl král Agésilaos II. k naplnění věštby?

Slunce se vyhoupne zpoza obzoru a osvítí blyštivou královskou čelenku. Tu si nakonec na hlavu nasadí Agésiláos II. (444–360 př. n. l.), bratr bývalého panovníka Ágise II. Stane se tak díky Lýsandrovi, který svého přítele chválí, kde se dá.

„Svým převelikým vlivem je přesvědčil, a tak se stal králem Agésiláos,“ připomíná významný řecký historik Plútarchos (asi 46–127).

Ne všichni jsou ale s volbou spokojení. Agésiláos je totiž od narození nejen malé postavy, ale navíc je ještě chromý. Při chůzi tak kulhá na jednu nohu. Takoví jedinci ve Spartě zpravidla končí na dně zdejší propasti.

Vzhledem k tomu, že však jde o králova syna, udělají stařešinové výjimku. To se však městu krutě vymstí.

V roce 372 př. n. l. se totiž proti Spartě vzbouří Théby, které o rok později Agésiláovi u vesnice Leuctra uštědří drtivou porážku, z níž už se město nikdy zcela nevzpamatuje. Věštba se tak opět naplní.

 

Foto: brewminate.com, thinglink.com, wikiwand.com. Autor článku: Pavel Besta. Pro web upravil: Jan Kukrál.
Lokalita:
reklama
Související články
od Lucie Kubešová 3.10.2022 1.5tis
Zámek Miramare stojí na břehu Jaderského moře, zhruba sedm kilometrů od Terstu. Tato nádherná stavba s přilehlým terasovitým parkem souvisí s arcivévodou Maxmiliánem, mladším bratrem rakouského císaře Františka Josefa I. Když se do Terstu Maxmilián přistěhoval poté, co se stal vrchním velitelem rakouského válečného loďstva, nechal si pro sebe a snoubenku Charlottu postavit rezidenci, zámek […]
od Mirek Brát 3.10.2022 3.4tis
Pokud bychom si někde přečetli, že statný Skandinávec zapomněl na ostrově Madeira myšku, možná by nás napadlo cosi o roztržitém digitálním nomádovi, co rád tráví zimní siestu, nejlépe s notebookem pod hlavou, přeci jen v teplejších krajích. Není však myška jako myška… Madeira, potažmo Madeirské souostroví, je portugalská autonomní oblast v Atlantském oceánu. Osídlena byla právě Portugalci, kteří […]
od Matěj Soukup 2.10.2022 1.9tis
Černá Aggie je lidový název pro sochu, která byla dříve umístěna na hrobě generála Felixe Agnuse na hřbitově Druid Ridge v Pikesville ve státě Maryland. Jedná se o neautorizované dílo sochaře Augusta Saint-Gaudense z roku 1891, lidově nazývané Nirvana, které stojí na Adamsově památníku na hřbitově Rock Creek ve Washingtonu, D.C. Socha představuje sedící postavu […]
od Mirek Brát 2.10.2022 1.9tis
Epsilon není jen písmeno řecké abecedy, ale údajně i název tajné organizace sdružující prominentní osobnosti z Řecka minulého i současného. Organizace Epsilon má tak svoje pevné místo v konspiračních teoriích a moderním řeckém folkloru. Názory souznící se světonázorem členů Epsilonu jsou souhrně nazývány epsilonismus. Členové tohoto elitního klubu se pak mohou označit za epsilonisty. Byl Aristoteles mimozemšťan? […]
od Mirek Brát 30.9.2022 1.7tis
Kdesi na jihovýchodě Peru, severu Bolívie, nebo jihozápadě Brazílie by se mělo nacházet legendární Paititi. Toto ztracené město Inků jitří fantazii novodobých dobrodruhů. Je to jen šálení a klam, nebo Paititi opravdu existovalo? Zprávy o bohatém městě kdesi v amazonské džungli se objevily již na konci šestnáctého století. Pocházejí vesměs z jezuitských archivů. Zejména je citována zpráva […]