Mladý kartaginský vojevůdce Hannibal Barkas (247–183 př. n. l.), oblečený ve své nejlepší zbroji, pomalu stoupá do kopce. Před obličejem si přidržuje ruku, neboť ho do tváře bodají drobná zrnka zvířeného písku.

Nachází se totiž zrovna pod vrcholkem slavného Amonova chrámu v oáze Síwa, jíž obklopuje nehostinná libyjská poušť. „Hannibal sem jednoho dne zavítal, aby si od zdejšího orákula vyslechnul věštbu,“ uvádí anglický historik Michael Grant (1914–2004).

„Ptejte se. Není ničeho, co bych neznala,“ vyzývá křehká stařena, sedící na vratké trojnožce, právě dorazivšího Hannibala. Ten je z návštěvy mystického orákula celý nesvůj a chtěl by ji mít co nejrychleji za sebou. Jeho netrpělivost se mu ale těžce nevyplatí.

„Tvůj osud se naplní v libysské zemi,“ odpovídá mu věštkyně na otázku, kde nakonec zemře. „V Libyi?“ přeslechne se však netrpělivý kartaginský vojevůdce a přejede si prsty po vousaté bradě. „Tedy doma,“ dodá po chvíli viditelně uklidněn.

Právě se totiž chystá na dlouhé a náročné tažení proti Římanům. Vědma však nemá na mysli Libyi, na jejímž území leží i Hannibalovo rodné město Kartágo, ale oblast rozkládající se v okolí maloasijského města Libyssa…    

Nepřítel nedá na věštce

Tisíce válečných slonů kolébavým krokem zdolávají vysokohorské alpské průsmyky. Zřejmě je to i věštba Amonova orákula, co Hannibalovi dodává odvahu uskutečnit jeho smělý plán – překonat se svou armádou zrádné Alpy a vpadnout s ní do Itálie.

To se mu skutečně podaří. Řím však nikdy nedobude. V roce 208 př. n. l. se mu sice povede porazit a zabít slovutného římského vojevůdce Marca Claudia Marcella (268–208 př. n.

l.), pak ale jeho vojenské snahy o ovládnutí Apeninského poloostrova zamrznou na mrtvém bodě. O pět let později proto Hannibal s nepořízenou Itálii opouští a vrací se do rodného Kartága smířen s tím, že zde dříve či později najde smrt.

Dojde na její slova

„Kde mám nyní hledat útočiště?“ ptá se zachmuřený Hannibal sám sebe. Římané by se totiž kartaginskému vojevůdci rádi pomstili za porážky, které jim uštědřil, a proto na něho v následujících letech pořádají nebývalý hon. Hannibal tak putuje z města do města.

Chvíli pobývá v Řecku, chvíli v Arménii, pak na nějaký čas zakotví na Krétě. Jenže i odsud ho díky svému vlivu nakonec Římané vystrnadí. Hannibal tak musí opět zvednout kotvy a zamířit jinam. „Jenže kam?“ přemítá usilovně.

Nakonec se rozhodne pro maloasijské království Bithýnie na území dnešního severního Turecka, kde si pořizuje rozlehlou vilu. „Tady mě určitě nedostanou. Mám přece zemřít v Libyi,“ říká si. Jenže to se plete.

Vila totiž leží nedaleko městečka Libyssa, které měla vědma na mysli. O pár dní později je Hannibal nalezen ve svém domě mrtvý. Údajně spáchal sebevraždu. Už tehdy se však proslýchá, že měli v jeho smrti ve skutečnosti prsty Římané.

Buď jako buď, předpověď Amonova orákula se naplnila.