Ufologů, kteří dopadli špatně a o jejichž smrti kolují různé spekulace, je celá řada. Málokterý případ ale vyvolal takové pozdvižení jako smrt harvardského profesora Johna Macka.

Ostatně právě on byl a dodnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších badatelů na poli neidentifikovatelných létajících objektů. Byla jeho smrt opravdu jen nešťastnou nehodou?

Dobré rodinné zázemí, které naruší smrt matky. Prestižní školy, vojenská služba v Japonsku a nakonec profesorský titul na samotném Harvardu – jedné z nejuznávanějších univerzit světa.

To je skutečně úctyhodný vstup do života, který má za sebou na začátku 70. let minulého století americký psychiatr, spisovatel a badatel na poli mimozemských únosů John E. Mack (1929–2004).

Jeho hvězda navíc v dalších letech vystoupá ještě víc, když získá prestižní Pulitzerovu cenu za biografii britského vojáka, cestovatele a arabisty Thomase E. Lawrence (1888–1935).

Velkou část svého života je Mack pokládán za skutečně váženého akademika, který se věnuje především psychologii dětí a dospívajících a který zkoumá takové fenomény, jako jsou noční můry, sny nebo sebevraždy.

V 90. letech se však pustí do výzkumu, který všechny šokuje. Co ho zajímalo na tzv. blízkých setkáních?

Zprvu nevěřil

Mack na to jde jako správný vědec skutečně poctivě. Dobrých 10 let zkoumá zkušenosti 200 mužů a žen, kteří hlásili opakující se zkušenosti s mimozemskými setkáními.

Mack je zpočátku přesvědčen, že je vše pouze otázkou psychiky a že osoby, které o mimozemšťanech nebo přímo o únosech do UFO vypráví, trpí nějakou psychickou poruchou.

„Pamatuji se, jak jsme se jednou na to téma bavili s Carlem Saganem (slavný americký astronom – pozn. red.), říkal, že za tím nic není,“ řekl Mack v jednom rozhovoru a dodal, že Sagan byl tehdy takovou autoritou, že jeho odpověď prostě přijal.

Jaké však bylo jeho překvapení, když o pár let později zjistil, že většina pozorovaných žádné psychické potíže nemá. Postupně tak Mack začal věřit, že by opravdu mohlo jít o něco, co nelze vysvětlit racionálním způsobem. Dost možná přímo o setkání s bytostmi, které opravdu nejsou z tohoto světa.

Nečekaná smrt

S postupem času se Mack stává zapáleným propagátorem teorie o existenci mimozemšťanů a mimozemských únosů. Tvrdí, že oběti nepopisují sny, nýbrž realitu, a poukazuje na řadu jím prozkoumaných případů.

Překoná snahu některých lidí z Harvardu o jeho diskreditaci a zakládá neziskovou nadaci, která se fenoménem zabývá. Pak ale přichází šok.

Když 27. září 2004 odchází po jedné londýnské konferenci a následné večeři s přáteli do hotelu, srazí ho poblíž jedné známé křižovatky auto řízené opilým IT manažerem Raymondem Czechowskim.

Mack ztrácí vědomí a o chvíli později je v nemocnici prohlášen za mrtvého. Na první pohled obyčejná tragédie, jakých se každý den odehraje ve světě celá řada.

Jenže už krátce po smrti ufologa se začínají objevovat zprávy, že to ve skutečnosti nehoda být nemusela. Byl muž zavražděn kvůli tomu, že zjistil nějaké tajné informace?

Práce pro CIA?

Jen pár dnů před svou smrtí Mack poslal svému literárnímu agentovi návrh nové knihy, ve které se měl údajně věnovat komunikaci se zemřelými a ve které měl představit nějaké zásadní poznatky v tomto směru.

Co víc, mnozí lidé tvrdí, že v posledních letech byl Mack v kontaktu s americkou tajnou službou CIA. Jaký byl důvod, však nevíme.

Spekuluje se, že pro ni pracoval na nějakém tajném projektu, který se týkal UFO. Nebo snad plnil funkci konzultanta ohledně mimozemské technologie, jak věří někteří konspirátoři?

Ať už to bylo jakkoliv, Mackova smrt byla šokem, který mnoho lidí odmítlo přijmout. Zatímco jeho rodina přijala omluvu opilého řidiče a nežádala vysoký trest, mezi ostatními ufology a badateli na poli únosů do UFO se traduje, že Mack jednoduše věděl až příliš.

Stal se nakonec přece jen nepohodlným pro někoho, kdo nechtěl, aby pravda vyšla najevo?

Smrt ufoložky Ann Livingston

Mezi badatele na poli UFO a mimozemských návštěvníků patřila dlouhá léta i Američanka a členka organizace MUFON Ann Livingston. I ona zemřela náhle a nečekaně.

V tomto případě hrála roli rakovina. Žena totiž onemocněla v roce 1994 velmi agresivní a rychle probíhající variantou rakoviny vaječníků. Smrt byla tak rychlá, až začalo mnoho lidí spekulovat, že její nemoc něco způsobilo.

V tomto případě se mluví hlavně o tzv. mužích v černém – děsivých bytostech bez tváří a v černém oblečení. Ti totiž Ann (i podle ní samotné) dlouhá léta pronásledovali. Jednoho večera v roce 1992 prý dokonce přišli do jejího bytu, načež žena omdlela.

Později měla temné – a podle ní mimozemské – bytosti spatřit ještě několikrát a prý z nich měla velký strach. Způsobilo snad její nemoc právě setkání s nimi?