Stejně jako fénix vzplane a mění se v popel, tak i člověk se údajně může vznítit.

Jeden ze zaznamenaných případů tohoto podivného úmrtí je z roku 1904. Slečna Cochranová z obce Falkirk uhořela ve své ložnici.

NEPORUŠENÉ OKOLÍ

Podivné na tom všem však bylo to, že předměty v okolí ženy neutrpěly ohněm téměř žádné poškození. Postel nebyla zničena ani v případě úmrtí Elizabethy Clarkové.

Při všech zaznamenaných samovznícení je nejpodivnější to, že z těl zbyl pouze popel, přitom lidské kosti se mohou rozpadnout jen při teplotách nad 1650 °C. Mezi různými teoriemi je jedna, která se přiklání k tomu, že k samovznícení dochází vlivem poškození lidských buněk.

LIDSKÉ TĚLO JAKO PALIVO

Pokud dojde k poškození mitochondrie (buňka štěpící cukry na energie), může uvolňovat vodík, jenž slouží jako palivo.

Po jeho nahromadění tak může dojít k samovznícení, a poněvadž hoří při vysokých teplotách, dochází k poškození sousedních buněk a řetězovou reakcí tak dojde ke vznícení celého těla.