V roce 1946 našli geologové Rudé armády v lokalitě německého Johanngeorgenstadtu uranovou rudu. Tento objev proměnil životní podmínky na německé straně Krušných hor. Přísné utajení a špiónská paranoia byly každodenní realitou!

Sovětský svaz se po druhé světové válce snažil rychle dohnat náskok Spojených států související s výrobou jaderné pumy. K tomu ovšem potřeboval uranovou rudu. Ta se těžila nejen na našem území, ale i v sousedním Sasku.

Uran pro atomové zbraně

Již v roce 1947 pracovalo v Sasku při těžbě uranu 43 000 lidí. Oproti nechvalně známým praktikám z našeho území, nebylo na německé straně Krušných hor využíváno  při těžbě uranu pracovní síly vězňů.

Podmínky v dolech však byly rovněž velmi složité, bezpečnost při práci byla na stupnici těžebních priorit až na posledním místě.

Od roku 1950 se těžba postupně rozvinula na plánovaný těžební provoz, který centrálně řídila společnost SDAG Wismut. Po roce 1945 příslušela centrální správa saské těžby uranu sovětské správě pod označením SAG Wismut.

Od roku 1953 pokračovala s menšinovou německou účastí jako SDAG Wismut. Těžba uranové rudy v režii SDAG/SAG Wismut překonala svým rozsahem a důsledky veškerou dosavadní hornickou činnost v Krušných horách.

Bylo odhadováno, že uranová ruda z Krušných hor pokrývala 60 procent sovětské poptávky. Po změně politického klimatu v roce 1990 zde byla těžba uranu ukončena.

Utajené popravy v Moskvě

Sovětské orgány se při těžbě právem obávaly západní špionáže. Měly k tomu důvod, protože z rozsahu těžby či kvality uranové rudy se dalo usuzovat, do jakých aktuálních otáček se dostává motor jaderného vyzbrojování Sovětského svazu.

Horníci z bývalé Německé demokratické republiky však přesto riskovali prodej uranové rudy zahraničním tajným službám.

Hrozily jim za to drakonické tresty včetně trestu smrti. Skuteční či domnělí viníci byli převáženi do sovětských vazebních věznic v Postupimi a dalších městech. Jejich tresty řešily sovětské vojenské soudy.

Tresty smrti byly vykonávány na území Sovětského svazu. Hovoří se o tajných popravách osmdesáti německých horníků v Moskvě. Rodiny popravených neměly ani tušení, co se s jejich blízkými stalo. Jejich osud je stále zahalen rouškou tajemství.