Skip to content

Probuzení z kómatu po 19 letech: Příběh železničáře, který se „znovu narodil“

Málokdy se stane, aby se člověk probral z kómatu po tak dlouhé době. Proto přinášíme příběh polského železničáře Jana Grzebského (1942–2008), který po svém probuzení zjistil, že komunisté už nejsou u moci a jídlo již není na příděl.

Šestačtyřicetiletý Jan Grzebski poté, kdy ho v roce 1988 srazí vlak, upadá do kómatu. Jeho rodina naříká nad neštěstím, které ji potkalo. Známí hovoří o tragédii, lékaři nedávají muži žádnou naději na přežití.

V tomto stavu prý může žít i dva až tři roky, ale potom stejně nastane konec. Jan se však nevzdává, bojuje. Po následujících 19 let ho navštěvuje manželka Gertruda, zatímco on leží připoutaný k nemocničnímu lůžku, aniž by měl sebemenší kontrolu nad svým tělem.

První známky života projevuje v dubnu 2006 a brzy je již zcela při vědomí a po rehabilitaci. „Je to zázrak,“ volají lidé. On sám příčinu svého přežití hledá v obětavém přístupu své ženy, která nad ním neláme hůl a po celou dobu se o něj stará.

Vnímají lidé v kómatu, že jsme jim na blízku?
MŮŽE LÁSKA ODVRÁTIT SMRT?

„Byla to Gertruda, která mě zachránila, a já na to nikdy nezapomenu,“ říká Grzebski. Má šťastný muž pravdu? Může láskyplná péče udržet takto nemocného při životě? Lékaři díky sledovaným případům vědí, že „nějak“ to pomáhá, jinak ale krčí rameny.

V případě Jana Grzebského ovšem nešlo o ledajakou péči. Okolí tvrdí, že paní Grzebská se svým mužem každou hodinu hýbala, aby ho uchránila proleženin. „Plakala jsem a modlila se, čas od času jsem o nocích brečela do polštáře, tak aby mě nikdo neslyšel.

(…) A lidé, kteří chodili kolem, se vždycky podívali a říkali , Můj Bože, ještě chvíli a on zemře‘ a on nezemřel. (…) Věřila jsem, že se Janek spraví… Toto je má velká odměna za všechnu tu péči, víru a lásku.“

Svět se za dobu Polákova kómatu hodně proměnil.
UFŇUKANÍ LIDÉ S MOBILY

Grzebského čeká po zázračném probuzení nespočet překvapení. A nejde jen o to, že jeho čtyři děti mezitím založily rodiny a daly mu 11 vnuků. „Vidím dnes na ulicích lidi s mobilními telefony a v obchodech je tolik zboží, že se mi z toho točí hlava,“ říká probuzený pacient Polské televizi na počátku roku 2007.

„Když jsem upadl do kómatu, byl v obchodech jen čaj a ocet, maso bylo na příděl a všude ohromné fronty na benzín. (…) Co mě dnes udivuje, jsou všichni ti lidé, kteří pochodují s mobilními telefony a nikdy nepřestanou naříkat.“

Jan Grzebski s manželkou Gertrudou.
CO SI ČLOVĚK Z KÓMATU PAMATUJE?

„Pamatuje si všechno, co se kolem něj dělo,“ tvrdí Gertruda Grzebski. „Mluví o tom a pamatuje si i na svatbu našich dětí. Měl v té době horečku, takže věděl, že se něco velkého děje…“ Opravdu mohlo pacientovo tělo tímto způsobem zareagovat na nevšední informace, které kolem něho proběhly?

Podobný příběh se stal v roce 2003, když se Američan Terry Wallis rovněž po 19 letech probral z kómatu, do něhož upadl po automobilové nehodě. „Doktoři nám řekli, že si na některé věci pamatuje, protože jsme jeho mysl stále udržovali v chodu,“ řekla tehdy jeho žena Sandy.

Autor článku: Dalibor Novák

Foto: cheatsheet.com, alchetron.com, thestar.com
AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky zázraky Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články