Skip to content

Proč amputované končetiny zebou?

Martin měl vážnou autonehodu a přišel o nohu. Přesto ho v chybějícím lýtku trápí nesnesitelné bolesti. Trpí takzvanou fantomovou bolestí, kterou podle některých statistik vnímá až 70 procent pacientů po amputaci.

Jak je možné, že mozek stále ještě vnímá neexistující končetinu ? Proč nutí člověka znovu a znovu procházet utrpením, na které by nejraději zapomněl?

Až donedávna věda pocit vnímání amputované končetiny odbývá jako halucinace. Lidé po vážných nehodách nadále cítí ve ztracených údech chlad či teplo, vnímají jejich polohu a samozřejmě také prožívají bolest z prodělaného zranění.

Počet pacientů, kteří si na fantomovou bolest stěžují, ale natolik roste, že už není možné tento problém ignorovat. Čím je neodbytný pocit, že končetina je pořád na svém místě, způsoben? Zdá se, že za hlavního viníka musíme prohlásit náš mozek, který je zřejmě mnohem složitější, než jsme si dosud mysleli.

Jak ale dokáže zachytit podněty z částí těla, které už neexistují a neurologická spojení s nimi jsou jednou provždy přerušena?

SIGNÁLY LETÍ PRÁZDNOTOU

Jak si vysvětlit skutečnost, že vnímáme části těla, které byly už dávno odstraněny? Jako nejlogičtější objasnění vědci zpočátku navrhují teorii o neuromech. Neuromy jsou shluky nervových vláken, která před amputací vedla do tehdy ještě zdravé končetiny.

Nyní jsou přerušena, ale průběžně dorůstají, a protože nemohou pokračovat dál, kroutí se a spojují. Potom nás prý nemůže překvapit, že dotkneme-li se pahýlu, pocítíme nervový vzruch připomínající dotek ztracené končetiny.

Vysvětlení pomocí neuromů však dlouho neobstojí. Ukazuje se totiž, že fantomové bolesti přetrvávají i v případě, kdy lékaři přetnou nervová vlákna až u míchy. Nervové vzruchy z pahýlu končetiny tím ztrácejí jakoukoli možnost pokračovat dále do mozku.

Ten ale přesto obraz fantomové končetiny dál vytváří. Kde se tedy pocit existence amputovaných částí těla bere?

PŘIŠEL ČLOVĚK O ZÁZRAK?

V mozku je prý zřejmě obsažena jakási mapa celé nervové sítě. Pokud část organismu přestane existovat, mozek prostě odmítne vzít takové poškození na vědomí. Proč to dělá? Není snad schopen ztrátu končetiny zaznamenat, smířit se s ní a svou funkci novému stavu přizpůsobit?

Nebo snad můžeme najít i jiné, mnohem neuvěřitelnější vysvětlení? Někteří živočichové disponují ojedinělou vlastností: odtrhneme-li například ještěrce ocas, znovu jí doroste, i když už není tak dokonalý jako dříve.

Nemůže snad být fenomén fantomových končetin dokladem toho, že podobnou schopností nahrazovat chybějící údy kdysi dávno disponoval i člověk? Co když si mozek umístění končetiny pamatuje proto, že v dávné minulosti byl organismus schopen ji obnovit a nestálo tedy zato obraz nervové sítě měnit?

Přišli jsme snad v průběhu evoluce o zázračnou schopnost regenerace?

HOMUNKULUS V HLAVĚ

Pokud budeme existenci bolesti v amputované končetině považovat za téměř zázračný projev fungování našeho organismu, potom nás čeká ještě jedno, možná daleko větší překvapení: pacienti cítí doteky na ztracené noze či ruce, pokud se někdo dotkne jiné části jejich těla!

Velký díl práce v pátrání po příčinách této skutečnosti odvádí kanadský neurofyziolog WILDER GRAVES PENFIELD (1891 – 1976). Při vyšetřování pacientů trpících epilepsií zjišťuje, že při dráždění určitých oblastí mozkové kůry dochází k reakcím různých částí těla.

Vědec postupně vytváří podrobný nákres bodů v mozku, které ovlivňují pohyb jednotlivých partií organismu. Vznikla jakási mapa našeho těla, která se odborně nazývá Penfieldův homunkulus. Tvarem ale podobu těla příliš nepřipomíná, protože oblasti mozku ovládající sousedící tělesné části nemusejí nutně ležet vedle sebe.

Bod pro stimulaci prstů na rukou například leží jen těsně vedle bodu přijímajícího vzruchy z tváří. Proč ale mozek mezi těmito oblastmi tak nevysvětlitelně přepíná?

PŘÍLIŠ NEDOKONALÝ MOZEK

Zdá se, že díky Penfieldovi můžeme docela dobře vysvětlit, proč pacient cítí amputované prsty, dotkne-li se lékař jeho obličeje. Oblast mozkové kůry, do níž kdysi přicházely podněty ze ztracených prstů, je nyní bez práce, ztrácí svou funkci a zakrňuje.

Mozková tkáň je však příliš cenná, než aby ležela ladem – sousední oblasti ihned zaznamenají nevyužitý prostor a začnou se roztahovat. Nervové vzruchy přicházející z tváře se tak nyní dostávají i do míst, kde byl mozek zvyklý nacházet podněty z prstů.

Přestože sám mozek tyto signály do vedlejší oblasti své kůry přesunul, neumí je najednou stoprocentně spolehlivě vyhodnotit. Občas si tedy ještě vzpomene na to, čemu nově obsazená oblast sloužila dříve.

Je v tomto ohledu náš mozek neschopný? Brzy uvidíme, že podobných nedokonalostí má na svědomí mnohem víc.

NEŠKRŤTE SVÉHO LÉKAŘE!

Fenomén fantomové bolesti není totiž jedinou záhadou, kterou nám naše nervové řídící centrum předkládá. Jednou z nejpodivnějších je takzvaný syndrom cizí končetiny. Ten postihuje ty, kteří o ruku či nohu nepřišli, ale prodělali poranění mozku, například mozkovou mrtvici.

Jsou zaznamenány případy, kdy pacienti útočí rukou na své okolí a jejich vysvětlení je vždy stejné: „Nemůžu s tím nic dělat, to není moje ruka.“ Nešťastníci postižení syndromem cizí končetiny chaoticky mávají rukama, rozbíjejí věci a mohou klidně třeba začít škrtit svého lékaře, nebo dokonce snažit se zranit sebe sama.

Viníkem je v tomto případě opět náš mozek. Ten zřejmě na čas ztratil schopnosti dokonalého manažera našeho organismu, a i když vydává správné povely, někde na cestě jsou zkomoleny a do ruky dorazí už v naprosto zkreslené podobě.

Můžeme tedy ještě obdivovat náš mozek jako nejdokonalejší výtvor přírody?

ALENKA V BLUDIŠTI

Ještě podivnější překvapení mozek přichystal pro pacienty trpící epilepsií a častými migrénami. Nazývá se poeticky „syndrom Alenky v říši divů“ neboli AIWS, ale s pohádkami má společnou snad jenom neskutečnost světa, do něhož své oběti zavádí.

Lidé postižení AIWS ztrácejí schopnost objektivně vnímat rozměry svého těla. Typickým příkladem je, že pacient vnímá jednu končetinu, či dokonce celou polovinu těla jako mnohonásobně menší než druhou.

Jako by procházel nekonečným zrcadlovým bludištěm, které deformuje jeho postavu. V zrcadlové síni na pražském Petříně se tomu smějeme, zde jsou výsledkem psychické problémy a také praktické potíže s rovnováhou.

A také tady vládne tvrdou rukou mozek. V tomto případě považují lékaři za příčinu potíží kolísání jeho elektrického náboje a následné „zkraty“ při vedení nervových signálů. Jako by byl lidský organismus na mozek už přespříliš složitý…

JAKÁ JE CENA INTELIGENCE?

Opět se vracíme k evoluci: druh pyšně se nazývající homo sapiens v průběhu svého vývoje získal ohromující inteligenci, jejímž sídlem je mozek. Složitější přemýšlení vyžaduje stále více jeho kapacity a staví ho před stále náročnější úkoly.

Mozek ale současně nesmí zanedbávat své odvěké povinnosti v řízení pohybu, vnímání polohy či při regulaci tělesné teploty. Co když je mozek příliš křehký, dosáhl hranic svých možností a vše dohromady už nezvládá?

Neplatíme za inteligenci příliš vysokou cenu? Co ze svých motorických schopností budeme muset v průběhu dalšího vývoje ještě obětovat, abychom pozvedli své myšlení do nových výšin?

MOZEK SKRÝVÁ SVÉ DŮVODY

I když máme pocit, že by záludné nástrahy mozku mohly už docela stačit, nejtajemnější část našeho organismu má v záloze ještě další munici proti našemu fyzickému i duševnímu zdraví. Jmenuje se syndrom neklidné nohy a postihuje především lidi zvyklé být neustále v pohybu.

Po onemocnění si pohybu užijí až dost – i ve spánku se jim totiž nohy nekontrolovaně třesou a představa pokojného posezení v divadle či restauraci je pro ně naprosto nemyslitelná. Přestože se uvažuje o jisté spojitosti tohoto onemocnění s cukrovkou či chorobami ledvin, konečné rozhodnutí o příčině syndromu neklidné nohy ještě nepadlo.

Mozek před námi opět své důvody obratně skrývá.

VÝMĚNA MANŽELEK

Pokud mozek své „útoky proti nám“ často omezuje pouze na končetiny a jiné části těla, takzvaný syndrom dvojníka je komplexnější. Osoby po úrazech hlavy občas nabývají přesvědčení, že někdo z jejich nejbližšího okolí není tím, za koho se vydává.

Věří, že jejich rodinní příslušníci zmizeli a kdosi je nahradil podvodníky. Dvaapadesátiletý učitel ALAN DAVIES z Walesu se v roce 1995 spolu se svou manželkou stává účastníkem vážné autonehody. Od té doby je v důsledku svého zranění a traumatického zážitku přesvědčen, že jeho pravá žena, s níž žil 30 let v lásce a porozumění a pro niž nyní užívá pojmenování CHRISTINE 1, při havárii zemřela a byla nahrazena CHRISTINOU 2.

Přestože se s údajnou dvojnicí nechce rozvést, cítí k ní odpor a odmítá se jí třeba jen dotknout. Co ho mohlo donutit k tak prudké změně názorů?

ŠOK PRO 300 LIDÍ?

„Šokem dojde k přerušení spojení mezi oblastí mozku, která je odpovědná za rozpoznávání blízkých osob, a oblastí vzniku emocí,“ tvrdí britský psychiatr DAVID ENOCH, který se léčením syndromu dvojníka zabývá už desítky let.

Příliš příležitostí ke studiu však nemá. Od roku 1923, kdy francouzský psychiatr JEAN MARIE JOSEPH CAPGRAS (1873 – 1950) tuto poruchu popsal, byl vzácný syndrom dvojníka diagnostikován pouze u zhruba 300 pacientů.

V tomto případě zřejmě tedy mozek ještě nezavelel k plnému útoku. Co dalšího si pro nás ještě připraví?

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Historická a modelová železnice Vrčeň
epochanacestach.cz

Historická a modelová...

Nevelký domek v malé...
Unikátní příběhy o archetypech slovanských bohyň
iluxus.cz

Unikátní příběhy o...

Nová kniha Jsem žena, jsem bohyně, která vznikla...
Jednolitá socha v černo-bílé paletě
rezidenceonline.cz

Jednolitá socha v černo-bílé...

Jeden materiál, dvě barvy a nádherné místo. I tak by se dal ve...
Nudle „tagliatelle“ s lososem
nasehvezdy.cz

Nudle „tagliatelle“ s lososem

Suroviny na 4 porce: ● 400 g těstovin (nudle)...
Pacientům s těžkou plicní nemocí už nikdo léčbu nevysadí
epochaplus.cz

Pacientům s těžkou plicní...

Desítky pacientů s idiopatickou plicní...
„Fujtajblík“ již nebude kráčet po mořském dně
21stoleti.cz

„Fujtajblík“ již nebude kráčet...

Na dně moří a oceánů žijí skutečně prazvláštní...
Jižní polokoule hlásí rekordní úbytek běžné chřipky
21stoleti.cz

Jižní polokoule hlásí rekordní...

V covidovém tunelu se rozsvěcuje světýlko chřipkové...
Zámek a rozhledna v Horšovském Týně
epochanacestach.cz

Zámek a rozhledna v...

Národní kulturní památka...
Pečené brambory s uzeným lososem
nasehvezdy.cz

Pečené brambory s uzeným...

Do náplně můžete vmíchat lžíci...
Anna Fingerhutová zvládne vést pivovar i výrobnu lihovin
epochaplus.cz

Anna Fingerhutová zvládne...

„Je houževnatá, vytrvalá a přísná,“ tak hodnotí...
Záhada z Hollywoodu: Obchází tu duch nešťastné herečky?
epochalnisvet.cz

Záhada z Hollywoodu: Obchází tu...

Roku 2017 se čtveřice přátel v Los...
Každodenní život v antickém Římě: shnilé ryby, léky z krve gladiátorů i fronty na chleba
epochalnisvet.cz

Každodenní život v antickém...

Antika je považována za období největšího rozkvětu kultury a...