V letech 1952–1970 provozovala americká vláda zvláštní projekt s názvem Blue Book. Jeho cílem bylo shromažďovat a analyzovat pozorování podivných neidentifikovatelných létajících objektů a současně zhodnotit, zda představují riziko pro národní bezpečnost.
Podle některých teorií se právě v této době podařilo Američanům navázat kontakt s mimozemšťany…
Od konce 40. let 20. století v USA rapidně vzrůstal počet hlášených pozorování záhadných létajících objektů na obloze. Nikdo tehdy netušil, o co vlastně jde. Hovořilo se o přírodních jevech, o tajných sovětských technologiích, ale také o mimozemských strojích.
Byl proto iniciován vznik několika tajných projektů, které měly všechny případy zdokumentovat a pečlivě prošetřit.
Na přelomu let 1947–1948 vznikl projekt Sign (Znamení), na nějž roku 1948 navázal projekt Grudge, který byl roku 1952 nahrazen projektem Blue Book (Modrá kniha).
Podle neoficiálních verzí však vůbec nešlo o detailní prošetřování očitých svědectví případů UFO. Všechny projekty prý sloužily pouze jako zástěrka a finanční krytí pro mnohem větší a důležitější program – výzkum mimozemských technologií a možná i kontakt s mimozemskými bytostmi.
Však také počátek prvního projektu Sign až nápadně přesně navazuje na dobu, kdy došlo k tzv. Roswellskému incidentu (červenec 1947).
ZVLÁŠTNÍ ZPRÁVA
Za dobu trvání projektu Blue Book bylo shromážděno celkem 12 618 hlášení, avšak jejich objasňování bylo značně rozporuplné.
V počátcích projektu se všichni pracovníci snažili ke všem neidentifikovatelným objektům přistupovat vědecky a pečlivě zkoumat jejich podstatu.
Nejdůležitější osobou tohoto období se stal americký astronom s českými kořeny Josef Allen Hynek (1910–1986), který vedl tým odborných poradců.
Ačkoli se Hynek na fenomén UFO díval zpočátku značně skepticky, po řadě vyhodnocených pozorování změnil názor. Výsledkem práce Hynekova týmu se stala obsáhlá Zvláštní zpráva Projektu Blue Book č.
14, která objasňovala asi 3200 případů shromážděných do roku 1954. Pozorované jevy byly rozděleny do tří kategorií – známé, neznámé a nedostatek informací.
Podle pečlivých odborných analýz vědci zjistili, že 69 procent případů se dalo racionálně vysvětlit (šlo například o letadla nebo o atmosférické či astronomické jevy).
Avšak 22 procent (podle některých dokonce až 28 procent) případů nebylo možné jakkoli objasnit, ačkoli měli vědci k dispozici dostatek informací a kvalitních materiálů.
Čtvrtinu všech hlášených událostí tedy nebylo možné tehdejšími přírodními, fyzikálními ani technologickými znalostmi vysvětlit!
DEZINFORMAČNÍ KAMPAŇ
Závěry americkou vládu značně znepokojily.
Již na konci roku 1953 bylo proto uvaleno embargo na všechny informace, týkající se tematiky UFO. Hlášení měla být nadále klasifikována jako přísně tajná a všem vojenským i spolupracujícím vědeckým pracovníkům bylo pod pohrůžkou přísných trestů zakázáno takové informace předávat veřejnosti.
Projekt Blue Book sice oficiálně nadále shromažďoval informace o pozorování UFO, jejich vyhodnocování však již probíhalo bez řádného vědeckého zhodnocení. Drtivá většina předložených hlášení byla před veřejností zlehčována a klasifikována jako přirozené jevy.
Po sérii nedůvěryhodných až absurdních vysvětlení některých jevů byl na nátlak veřejnosti na přelomu let 1969–1970 celý projekt zrušen.
