Snad každý velký diamant má za sebou nějaký silný příběh, ve kterém často nechybí ani krev a smrt. Kámen nazývaný Oko Bráhmy či Černý Orlov v tomto směru není výjimkou. Skutečně za podivných okolností zemřeli hned tři jeho vlastníci?
V hinduistickém chrámu v indickém městě Pondicherry je posvátný klid. Lidé se po jednom střídají před sochou boha Bráhmy, aby mu předali své dary, uklánějí se a potichu vyslovují svá přání. Jeden z návštěvníků, stojící opodál, má však úplně jiné úmysly.
Přivřenýma očima pozoruje vršek bohatě zdobené sochy a v nestřežený okamžik vyrazí. V jeho ruce se zaleskne dýka, když přiskočí k soše a vyloupne jeden z diamantů, které tvoří její oči.
V chrámu vypuká zmatek, a dříve než stihne kdokoliv zareagovat, mnich i s uloupeným diamantem mizí někde venku. Tak začíná podle legendy příběh diamantu Oko Bráhmy, později nazvaného také Černý Orlov. Jak ten neznámý zloděj nakonec dopadl?
A skutečně svým činem spustil krvavou kletbu, která v následujících desetiletích dostihla hned několik lidí?
Smrt amerického obchodníka
Oko Bráhmy rozhodně nepatří mezi největší diamanty. Původně měl 195 karátů (pro srovnání – největší diamant světa Cullinan měl přes 3000 karátů a vážil více než půl kila), po vybroušení pak jeho váha ještě klesla, a to víc jak o polovinu.
Ovšem to nic nemění na krvavé minulosti kamene.
Po údajné krádeži, ke které mělo dojít někdy v první polovině 19. století, se diamant na čas ztrácí a objevuje se až na začátku 20. století v majetku amerického obchodníka J. W. Parise, který se možná stal první obětí kletby.
„Tento obchodník, který diamant přivezl do Spojených států, skočil vstříc své smrti z jedné nejvyšších newyorských budov krátce poté, co šperk prodal,“ píše britská novinářka Louise Jury, která příběh diamantu mapovala. Jenže to je teprve začátek.
Kámen od něj kupuje před jeho smrtí ruská šlechtična Nadia Vyegin-Orlov. Jaký osud je připraven pro ni?
Historie se opakuje
Píše se rok 1917. Urozená Nadia Vyegin-Orlov prchá podobně jako mnoho dalších šlechticů z Ruska do mnohem bezpečnějšího Říma. Právě do své zdejší vily si po několika dalších letech pořizuje od zmíněného J. W. Parise krásný černý diamant.
O dalších patnáct let poději, v prosinci 1947, ale její život končí velmi podobným způsobem – páchá sebevraždu skokem z jedné římské budovy.
Diamant následně přechází do vlastnictví rodinné přítelkyně Leonily Viktorovny-Bariatinské, která se však příliš dlouho pohledem na něj kochat nebude. Jen o měsíc později ukončuje i ona svůj život skokem z okna.
Její smrt dodnes nebyla vysvětlena a spekuluje se, že mohla být dokonce zavražděna. Záhadologové se ale ptají: Mohou být tři tak podobné smrti tří majitelů Oka Bráhmy jenom pouhou náhodou?
Nebo skutečně zaúřadovala nějaká temná kletba, kterou kdysi dávno spustil neopatrný zloděj?
Kletba zlomena?
Dalším majitelem černého diamantu se stává americký obchodník s drahými kameny Charles F. Wilson, který však nechce udělat podobnou chybu jako jeho předchůdci. Kámen nechává rozřezat na jeden větší a několik menších částí v domnění, že tím zruší kletbu.
Černý Orlov ve své ořezané variantě následně několikrát změní majitele až k tomu dnešnímu, kterým je Američan Dennis Petimezas. Ten je přesvědčen, že už se nemá čeho bát. „V polovině 20. století média pokřtili Black Orlov na drahokam smrti.
Ale já jsem nikdy nebyl nervózní ohledně jeho vlastnictví. Strávil jsem rok zjišťování všeho ohledně dramatické historie kamene a jsem si celkem jistý, že byla kletba zlomena,“ říká současný vlastník diamantu. Má pravdu? Nebo by přece jen neměl brát vlastnictví takového šperku na lehkou váhu?
