Už odnepaměti se ulice a náměstí bolivijských měst mění v rejdiště bizarně oděných mužů tančících v podivném bojovém rytmu. Je to jarní folklór, který má svou tradici a přináší lidem dobrou úrodu, tvrdí zastánci této rozporuplné zábavy.

Podle jiných se však nejedná o nic jiného než o krvavou řež, která postrádá pravidla a umírají při ní lidé! Pravdou je, že při rituálech tinku létají vzduchem nejen pěsti, ale také kameny!

Z hor se ozývá zvuk Panovy flétny (jako první na ni hrává řecký bůh pastýřů a stád, Pan) a dusot příchozích. Noha střídá nohu a podmanivé tóny z  bambusových píšťalek napovídají, že se chystá něco velkého.

Hlavní náměstí bolivijské obce Macha (asi 75km severně od města Potosí) se postupně plní muži, kteří odkládají vše nepotřebné a zaujímají předem domluvený postoj. Chystají se tančit v příjemném květnovém slunci.

Budou však také předstírat zápas, který se během chviličky zvrhne v opravdovou vřavu. To ovšem domorodci popírají a tvrdí, že průběh těchto „slavností“ je zcela mírumilovný.

Setkání, nebo sekání?

Rituální boje tinku se dříve konaly vždy první týden v květnu na území dnešní Bolívie, Peru a Ekvádoru. Jejich tradice se však v současnosti dochovala pouze v Bolívii. Co výraz tinku vlastně znamená?

Italský jezuitský misionář Ludovico Bertonio (1552–1625) už ve středověku tvrdí, že slovo pochází od andského etnika Aymarů a dá se vyložit jako „přinášející pažím fyzického střetu při setkání mezi dvěma znesvářenými armádami“!

Podle některých svědeckých výpovědí jsou při rituálu tinku k vidění biče, praky, a dokonce dlaně zabalené do tkaniny s nalepenými střepy! Téměř každoročně proto několik tanečníků zahyne.

„Bolivijská folklorní obdoba Klubu rváčů ve městě Macha si v roce 2010 vyžádala dva životy,“ přiznává český novinář Adam Hájek na serveru idnes.cz.

Při pátrání po materiálech o rituálech tinku lze navíc narazit na mnohé zrušené nebo úmyslně vymazané internetové stránky. Je to pouhá náhoda, nebo kdosi zametá stopy po děsivých bojích?

Bohyně jako záminka?

V některých dochovaných bolivijských pramenech se dočteme, že při rituálních bojích tinku jde především o prolitou krev! Touto životadárnou tekutinou se má totiž během rituálu zajistit přízeň incké bohyně plodnosti Pačamamy.

Tato mytologická Matka Země se však v obecně známých knihách vyskytuje spíše jako mírumilovná bohyně, kterou jako oběť uspokojí jídlo, hořící svíce a zápalné obětiny. K čemu tedy ty krvavé orgie?

Zabíjejí se kvůli půdě?

Podle některých zdrojů můžeme rituální střety tinku spojovat s letitými klanovými spory o půdu, které se řeší na pozadí folklórního svátku. Ovšem zdá se, že v tomto případě jde ještě o mnohem víc, protože během tinku prokazatelně úřaduje smrt!

Přestože tento fakt příznivci květnového rituálu nepopírají, stále trvají na tom, že se v první řadě jedná o oslavný taneční rituál.

Pokud tedy vezmeme v potaz všechny skutečnosti, musíme konstatovat, že v bolívijských horách se každoročně odehrává obřad, který nešetří na životech. Ovšem my stále nevíme proč.

Tajemství totiž uchovávají pozůstalí, kmenové autority a v neposlední řadě i budoucí oběti!