Většina z nás určitě alespoň slyšela o tajemných hrách, které údajně přivolávají duchy či jiné entity a umožňují komunikaci s druhým světem.

Některé z nich jsou pouhým výmyslem, sloužícím k vystrašení posluchačů, jiné by mohly být založeny na pravdě. O všech se tvrdí, že zaručeně fungují. Jak je to s Šarlotinou pavučinkou? Už jste o ní slyšeli?

Na počátku všeho je příběh o sedmileté holčičce Charlotte Webster, která žila kdysi dávno v 15. století. Její matku obvinili z čarodějnictví a upálili ji na hranici.

Charlotte prý byla přímým svědkem tohoto hrůzostrašného činu a v šoku z prožitého zážitku, kdy její matka umírala v plamenech, utekla do lesa. Několik dní bloudila vyčerpaná a hladová hustými hvozdy, ale cestu zpět se jí už najít nepodařilo.

Když padla k zemi neschopná pokračovat, netrvalo dlouho a zemřela. Pach jejího tlejícího těla k sobě brzy přivábil divokou zvěř. Část jejích ostatků se prý našla roztahaná po lese, část byla navždy pozřena.

Co je však hlavní, tragická smrt a prožitá bolest Charlotte podle všeho nedopřála věčný klid.

Šarlotina pavučinka

Z příběhu brzy vzniká duchařská hra, a dokonce se tvrdí, že skutečně funguje. Říká se, že duch holčičky doufá, že se mezi všemi konečně najde někdo, kdo ji místo všetečných otázek upokojí. Co je tajemná hra zač?

Potřeba jsou pouze dva hráči, dvě židle, stůl, zrcadlo, hračka a místnost bez oken (případně s okny zatemněnými). K osvětlení se nemá používat svíčka, jen baterka, jelikož matka Charlotte byla upálena. Pravidla jsou jasná.

Hráči rozsvítí baterku, v místnosti rozestaví dvě židle tak, aby byl stůl s hračkou mezi nimi a mírně za nimi. Před židle postaví zrcadlo, v němž by měli dobře vidět sebe i stůl s hračkou, aniž by museli jakkoli otáčet hlavou.

Pak se usadí a zadívají se na hračku v zrcadle. Následně všichni naráz pronesou: „Chceme hrát Šarlotinu pavučinku.“ Bude-li duch svolný, brzy se prý hračka pohne, a chvíli nato se prý zjeví i holčička.

Jak to ukončit?

Uvádí se, že jakmile se dívka zjeví, mohou se hráči začít ptát. Měli by přitom koukat souseda, či na hračku v zrcadle a snažit se nebát. Hra se prý ukončí rozloučením:

„Sbohem, Charlotte.“ Někteří tvrdí, že ducha viděli nejen odcházet, ale slyšeli i vzdalující se kroky. Hráči se mohou otočit až tehdy, kdy po Charlotte nebude ani památky. Opravdu se někomu podařilo ducha vyvolat?

Děsivý zážitek

Na sociálních sítích se objevují různá svědectví lidí, kteří mají s touto hrou mít zkušenosti. Jedna dívka například vypráví: „Přišla s tím kamarádka a obě jsme to chtěly zkusit. Hra vypadala nejmíň nebezpečně.

Přichystaly jsme místnost, na stůl daly barbie a začaly jsme. Povedlo se,“ vzpomíná na strašidelný zážitek. Charlotte údajně přišla v roztrhaných, bílých šatech a měla zablácené nohy.

„Když jsem ji uviděla, jak se naklání přes stůl k panence, doslova se mi zježily chlupy v zátylku, ale ona se usmívala, tak jsem se trochu uklidnila. ‚Kolik máš roků?‘ zeptala jsem se. ‚Sedm a půl,‘ řekla vysokým hláskem, ale zároveň jako by mi to pošeptala.

‚Kde bydlíš?‘ padla další otázka. Naskočila mi husí kůže, když ukázala na zrcadlo.“ Dívky se prý nakonec zeptaly ještě na pár obecných věcí a hru ukončily. „Celkově to byl děsivý zážitek, ale zanechal ve mně hřejivý pocit,“ uzavírá svůj příspěvek dívka.

Podobných zkušeností se objevuje více. Jsou to jen vymyšlené historky? Nebo někdo ducha dívky opravdu spatřil? Troufnete si to vyzkoušet na vlastní kůži?