Duchové a zjevení jsou ve světě záhad notoricky známým jevem a člověk zpravidla automaticky předpokládá, že jde o duše zemřelých.
V análech parapsychologie lze ovšem narazit také na velmi specifické, mnohem méně známé a přesto ne zcela ojedinělé případy zjevení živých osob. Jeden takový se odehrává na anglickém hřbitově v roce 1885.
Francouzský astronom a spisovatel Nicolas Camille Flammarion (1842–1925) se ve svých četných publikacích hojně věnuje parapsychologii a spiritismu.
Přistupuje k nim z hlediska vědy a tvrdí, že „pouze vědeckou metodou můžeme dosáhnout pokroku při hledání pravdy“. Některé jím zaznamenané úkazy však věda nedokáže vysvětlit ani po téměř sto letech od jeho smrti.
Jeden takový podivný příběh mu vypráví Alfred Bard, který v době události pracuje jako zahradník z anglické vesnici Sawston v hrabství Cambridge a cestou z práce domů vždy prochází hřbitovem v sousední obci Hinxton.
Nebylo by za daných okolností příliš překvapivé, kdyby Bardovo vyprávění dále pokračovalo prohlášením, že na hřbitově spatřil ducha někoho, kdo je tam pochován.
Jenže zahradník místo toho spatřuje svou zaměstnavatelku, která v daný okamžik, aniž by to věděl, ve skutečnosti ležela na smrtelné posteli. Byl to jen přelud, nebo zahradník spatřil ducha ženy dříve, než zemřela?

Bledší než obvykle
Příhoda se podle Bardovy výpovědi odehrává v pátek 8. května 1885, kdy se muž vrací obvyklou trasou domů z práce. Jak prochází hřbitovem, spatří u rodinné hrobky ženu, u které již nějakou dobu pracuje, takže ji velmi dobře zná.
„Pohlédl jsem směrem ke čtvercové hrobce, kde byl pohřben pan de Freville. Pak jsem uviděl paní de Freville opřenou o mříž, oblečenou přesně tak, jak jsem ji vídal běžně. V čepci, co vypadal jako uhlák, v černé blůze a černých šatech,“ popisuje Bard a dodává:
„Dívala se přímo na mě. Její tvář byla velmi bílá, mnohem bělejší než obvykle.“ Muž si pomyslí, že vdova jednoduše přišla navštívit hrob svého manžela, nebo naplánovat nějaké zednické práce na mausoleu.
Na chvíli odvrátí zrak a v další vteřině je žena pryč, jako by se vypařila. Kam mohla zmizet?
Do rána zemřela
V přesvědčení, že paní de Freville v nestřeženém okamžiku vstoupila do mausolea, se její zahradník vydá blíž ke svému překvapení zjistí, že dveře hrobky jsou ve skutečnosti zavřené a visí na nich bezpečně zamčený zámek.
Kam se tedy žena, kterou Alfred Bard zřetelně viděl na vzdálenost sotva pár metrů, poděla? Jisté je, že kdyby se vydala k východu, musela by zákonitě projít kolem něj. Je tedy zcela vyloučeno, že by ze hřbitova jakkoliv spěšně odešla. Bard je příhodou vystrašen a snaží se pochopit, co vlastně viděl.

Po příchodu domů o všem poví své ženě a doufá, že nepříjemný pocit, jaký v něm příhoda zanechala, brzy zmizí. Jenže následujícího dne ho čeká další šok. Žena, kterou na hřbitově potkal, tou dobou ležela na smrtelné posteli a během noci zemřela.
„Když mi druhý den řekli, že paní de Freville je mrtvá, tak jsem se lekl, až jsem nadskočil. Žádnou jinou halucinaci jsem už nikdy neměl,“ uvádí Bard. Byla to vůbec halucinace, jak naznačuje? Nebo se spíš duše umírající ženy vydala k poslednímu rozloučení s manželem?