„Posílám dvě fotky, obě se mnou, na jedné jsem v plavkách u nás na dvorku, zatímco na druhé jsem s několika vílami.

Tu pořídila Elsie,“ píše v polovině roku 1918 Frances Griffith (1907–1986) z města Cottingley poblíž Bradfordu v Anglii přítelkyni do Jihoafrické republiky.

V dopise kamarádce vypráví o snímcích, které vytvořila se svou sestřenicí Elsie (1901–1988). Obrázky přitom vzbudí celosvětový rozruch.

Fotografie jsou tak zdařilé, že přilákají pozornost i slavného britského spisovatele a milovníka záhad Arthura Conana Doyla (1859–1930).

Duchovní otec věhlasného detektiva Sherlocka Holmese je jimi dokonce tolik nadšen, že dívkám věnuje fotoaparát a ztvární jejich příběh na stránkách knihy, kterou nazve The Coming of the Fairies (Příchod víl). Všechno ale není takové, jak vypadá…

Od počátku totiž kolují o pravosti snímků pochybnosti. V neprospěch dívek však není možné nalézt žádné důkazy. Na počátku 80. let 20. století nastane v případu zlom.

Sestřenice Frances a Elsie v anglickém časopise The Unexplained přiznají, že o původu snímků lhaly. Ale i když se ukáže, že šlo o podvod, lidé v existenci víl věřit nepřestanou.

Vstup do říše víl

Neoblomná víra v existenci víl je spojována také se skotským kopcem Doon Hill, kterému se jinak přezdívá Fairy Knowe (Vílí kopec). V jeho nitru se má totiž nacházet říše víl.

Tvrdí to alespoň ve svých spisech skotský reverend a folklorista Robert Kirk (1641–1692). Na jakých důkazech vůbec zakládá svou víru? Kirkovi se podaří o existenci víl nashromáždit ohromné množství zpráv a poznatků.

A nejedná se jen tak o ledabylé nebo povrchní zvěsti. Kirk je totiž schopný zevrubně popsat jejich velké a světlé příbytky i pestré oblečení. V knize nazvané The Secret Commonwealth (Tajné společenství) například detailně líčí způsob jejich dorozumívání:

„Mluví jen trochu, a to tak, že pískají, čistě, ne hrubě.“ Odhalování tajemství života víl se však má irskému reverendovi šeredně vymstít. Protože o nich má prozradit příliš informací, tak ho prý unesou do své říše!

Smrt zahalená tajemstvím

Legenda říká, že se jednoho dne víly rozhodnou, že je Kirkovo psaní obtěžuje už přespříliš. Nemají zájem, aby o nich ještě dále informoval svět. A tak 14. května roku 1692 uchvátí jeho duši a uvězní ji do borovice na vrcholu kopce. Je ale historka pravdivá?

Co se vlastně toho osudného data stalo? Jak píše skotský folklorista Stewart Sanderson (*1924):

„Měl ve zvyku (Kirk) vypravit se za letních večerů ve své noční košili k vílímu vrchu vedle fary, aby se před spaním nadýchal čerstvého vzduchu. A jednoho večera v roce 1692 – 14. května – bylo jeho tělo nalezeno ležící na vrcholku bez známek života.“

Co se stalo, to není schopný nikdo říct. Stojí za tím snad opravdu víly? Nebo se spíš jedná o něco jiného? Odpovědi na všetečné otázky chybí. Stejně tak je tomu i s nezpochybnitelnými a nevyvratitelnými důkazy.

Příběhy o bytostech lehčích než vánek proto zůstávají i nadále obestřeny otazníky.