Jedná se sice o masážní techniku, její přesah je ale nezměrný. Shiatsu je metoda založená na víře v existenci drah životní energie, které proudí tělem.

Základy této filozofie je údajně možné nalézt již ve starověku, kdy do Japonska pronikají alternativní léčebné metody ze sousední Číny. Již zde se formuje víra v takzvané „ki“ nebo také „čchi“, tedy onu vitální energii, která ovlivňuje jak psychický, tak fyzický stav člověka.

Pokud je v rovnováze, prožívá harmonii i dotyčný jedinec, ovšem když je zablokována nebo se jí nedostává, dochází ke zdravotním komplikacím. Pomocí šiacu prý lze takový problém odhalit a napravit. Jak to celé funguje?

TĚLO SE VYLÉČÍ SAMO!

„Šiacu je úžasný a jedinečný způsob práce s tělem. Zrodilo se z lidské potřeby dotýkat se druhých a také touhy, aby se člověk díky dotekům cítil lépe. (…) Spojuje v sobě umění a vědu, teorii a praxi, sílu a měkkost, intelekt a intuici,“ popisuje unikátní léčebnou metodu americká specialistka Sandra K.

Anderson. Technika léčby je založena na doteku či tlakovém působení na akupunkturní body, kterými má proudit životní energie. Signálem toho, že je něco v nepořádku, může být jejich ztuhlost, či naopak ochablost.

Údajně jsou přímo spojeny s vnitřními orgány a ovlivňují, potažmo reflektují jejich stav. Tlakové působení probíhá stlačováním těchto bodů, a to prsty, dlaněmi, lokty, koleny, chodidly nebo s pomocí speciálních předmětů.

Léčba má charakter relaxace, při níž se pacient údajně napojí na léčivou schopnost vlastního těla. Cílem pak má být uzdravení a celková pohoda těla i duše.

NESLIBUJE ZÁZRAKY

Příjemně strávených 60 minut ve společnosti terapeuta šiacu může mít údajně velkolepé účinky na zdraví člověka. Má pomáhat lidem trpícím únavou, bolestmi hlavy, vysokým stresem nebo například chronickými potížemi neznámého původu.

Neznamená to však, že by metodu měli vyhledávat lidé trpící vážnými chorobami (například rakovinou). Šiacu neslibuje žádná zázračná uzdravení, metoda je doporučována spíše jako doprovodná léčba ke klasické medicíně.

Rovněž má být dobrou prevencí vzniku nových chorob. I tato technika ale má své limity. Neměly by ji vyhledávat ženy v první třetině těhotenství, jedinci, kteří trpí akutními příznaky nemoci doprovázené horečkou, nebo například lidé s porušenou kůží bolestivou na dotek (koneckonců tyto kontraindikace platí i pro klasickou masáž).

Technika šiacu se rozmáhá po celém světě. Zatímco v Japonsku je již oficiálně uznanou léčebnou metodou, u nás je stále brána jen jako rozšíření klasické masáže. Její účinky by však měly být mnohem dalekosáhlejší než ty, jichž se dosáhne při klasických masážích. Dostane se jednou šiacu plnohodnotného uznání?