Starobylá socha z modřínu nalezená v rašeliništi na úpatí Uralu má na sobě vyrytou zprávu, kterou doposud nikdo nedokázal rozluštit. Má být stará zhruba 12 500 let a být nejstarší dřevěnou sochou, která kdy byla objevena.

Skrývají symboly na ní vyryté dávné poselství, jak se mnozí domnívají?

V roce 1894 objeví muži dobývající rašelinu na místě jménem Shigir náhodou zvláštní dřevěnou sochu. Dnes je nazývána Shigirskou modlou a již krátce po jejím objevení je jasné, že se nejedná o žádný obyčejný nález.

„Je to nejunikátnější socha, jaká kdy byla nalezena a na celém světě není nic, co by se jí podobalo. Je neuvěřitelně živá a zároveň komplikovaná, navíc pokrytá šifrovaným poselstvím,“ říká ruský archeolog a vedoucí výzkumu Mikhail Zhilin.

Původně socha měřila téměř šest metrů, a kromě jedné trojrozměrné tváře na vrcholu na ní odborníci naleznou ještě šest dalších obličejů. Pozdější analýzy pak přidají ještě jeden. Ty doplňují neznámé symboly, pravděpodobně sloužící k uchování nějaké zprávy.

Vzhledem k jejímu stáří, neboť je nakonec datována do doby 10 500 př.n.l., ji museli vyrobit lidé na přelomu paleolitu a mezolitu. V těchto dobách obvykle cestovali na dlouhé vzdálenosti za potravou a na jednom místě se zdržovali pouze krátkou dobu.

Proč by tedy vyráběli tak obrovskou sochu? A byli to skutečně oni?

Složitý proces výroby

V blízkosti rašeliniště Shigir archeologové objevují pozůstatky sezónního sídliště, i s nástroji, které byly pravděpodobně použity k vytvoření sochy. Podle toho soudí, že socha musela mít obrovský význam, možná sloužila jako oběť bohům. Mají pravdu?

Nebo měla uchovat nějaký důležitý vzkaz pro budoucí generace? Také samotný proces výroby sochy, který se archeologům podařilo popsat, svou náročností předbíhá dobu.

Podle výzkumného vědeckého týmu byla socha nejprve vytesána z kmene modřínu, starého v té době 156 let, pomocí tří různých dlát. Na obličeje autor sochy použil další speciální nástroje, vyrobené z čelistí bobrů.

Celý povrch následně pečlivě jemně obrousil a vyleštil. Hlavnímu obličeji na vrcholu věnoval podle vědců speciální péči. „Nemá žádný pasivní výraz, ať už křičí, volá nebo zpívá, vyzařuje autoritu, možná zlou.

Rozhodně se netváří přátelsky,“ popisuje jej německý archeolog Thomas Terberger.

Mapa nebo vzkaz

Největší záhadou ale zůstávají symboly na těle sochy. Jsou naprosto výjimečné už tím, že jsou abstraktní, protože umění paleolitu a mezolitu je téměř vždy konkrétní a znázorňuje postavy či zvířata.

Podle některých odborníků mohou symboly představovat mapu, buď přímo místa nálezu, nebo mapu hranic mezi světem lidí a duchů. Mohla být tedy socha nějakým spirituálním návodem?

Dřevěné či kamenné sochy se v pozdějších dobách na Sibiři využívaly k náboženským rituálům, je tedy možné, že tato socha je jejich pradávným předchůdcem. Zhilin ale uvažuje ještě o něčem jiném:

„Je to opravdové mistrovské dílo s obrovskou emocionální hodnotou a sílou. Myslím, že si lidé s její pomocí předávali znalosti.“ Co ale bylo tak důležité, aby bylo takto uchováno?

Podle nejnovějších teorií, vycházejících z podobností s indiánskými kulturami, socha údajně skrývá poselství o vzniku světa! Archeologové jsou ale přesvědčeni, že ho nikdy nedokážeme vyluštit. Přicházíme tak o důležité poselství?