Když jsou v Trhovém Štěpánově (městečko na Benešovsku) prováděny na sklonku minulého století opravy kostela sv. Bartoloměje a přilehlého okolí, propadne se náhle terén do staré a zpola zasypané prostory. Jedná se o „tajnou chodbu“?

Vždyť Trhový Štěpánov patří od roku 1250 pražským biskupům.

Jeden z nich – Tobiáš z Benešova (kolem 1245 – 1296), nechá štěpánovský kostel v době řádění neblaze proslulých Braniborů v Čechách po smrti Přemysla Otakara II. (kolem 1233 – 1278) opevnit.  Proč?

K ČEMU SLOUŽIL KOSTELEC?

Důvodem je, aby mohl v případě ohrožení posloužit místním obyvatelům jako útočiště. Je tedy objevená prostora pozůstatkem únikové chodby, kterou se dalo z opevněného kostela (lat. castellum, česky kostelec), utéci?

Ale neslouží podnikavému biskupovi ještě k něčemu jinému? Štěpánov je totiž ve středověku horním městem, v jehož okolí se doluje zlato! V době zmatků a bezkráloví – po smrti Přemysla Otakara II. a v době zajetí jeho nedospělého syna Václava II.

(1271 – 1305) Branibory – těžba jistě stagnuje. Ale zanikne docela?

KAM SE PODĚLO ZLATO?

Kdoví, třeba rázný biskup (známý též jako Tobiáš z Bechyně) dohlíží na to, aby probíhala nadále. Kam jinam pak ukrýt vytěžené zlato, než do chodeb pod opevněným castellem?! Ostatně v chodbách nemusí být ve své době ukryto jen štěpánovské zlato!

Pražský biskupský dvůr (stál na dnešním Dražického náměstí na Malé straně) je jedním z prvních míst, které Braniboři vydrancují. Dobový kronikář zanechá zprávu, že si odtud odnesli „pivo, uzenky a zelí“! Proč ne vzácné bohoslužebné předměty?

Ví chytrý biskup, co se na něj chystá, a nechá je ještě včas převézt? V každém případě dnes už byste středověké poklady v Trhovém Štěpánově hledali zbytečně, Tobiáš si je jistě nechá, poté co se situace v zemi uklidní, dovézt zpátky.