Je 23. srpna 1971 a jistá María Gómez Cámarová si na podlaze v kuchyni všimne podivné skvrny. Vezme hadr a chce jí vyčistit, ale flek ne a ne zmizet. Ba co víc, s postupem času mění tvar a získává podobu lidské tváře – nebo se to Maríi jen zdá?

Pareidolie je o tom vidět zvířata, objekty nebo tváře ve tvaru mraků, skalních útvarů, fleků i karoseriích aut.

Skvrny na podlaze Maríi Gómez Cámarové ve městě Bélmez de la Moraleda na jihu Španělska však nejen že získávají skutečnou podobu lidských tváří, ale navíc mění výraz či polohu hlavy, když se nikdo nedívá.

Pod domem leží kostry

Když ani nejsilnější čistič nepomůže, María s manželem se rozhodnou kus betonové podlahy rovnou odstranit a nahradit novým betonem. Na týden mají sice pokoj, ale pak se v betonu objeví další skvrna, a i tentokrát na sebe vezme podobu lidské tváře. Novina o záhadném jevu se rychle roznese a k Maríi se začnou trousit sousedé.

Při následném průzkumu půdy pod domem se najde několik bezhlavých koster, pocházejících až ze 13. století. Ostatky se odstraní a řádně pohřbí, zatímco Maríina kuchyně dostane zbrusu novou podlahu.

Jenže za pár týdnů se na ní objeví ne jedna, ale hned několik tváří a každá má jiný výraz – jedna se usmívá, druhá mračí, další je v bolestech.

Odborníci nic nezjistí

To už se o tvářích z Bélmezu mluví po celém světě, a kromě zvědavců se sem sjíždí i odborníci, aby podlahu podrobili řadě testů. Při jednom experimentu se celá kuchyně na tři měsíce zapečetí, aby sem nikdo nemohl. A během té doby se tváře přesunou po podlaze a změní výrazy.

Kusy betonu s tvářemi jsou podrobeny řadě analýz, ale výsledky jsou dost protichůdné. Jednou tam nejsou žádné stopy barev, jiní odborníci tam najdou viditelné tahy štětcem, a další to zase zpochybní.

Někteří dokonce myslí, že tváře způsobila sama María prostřednictvím myšlenkografie, což je údajná schopnost některých lidí silou pouhé myšlenky vypálit určité obrázky na fotografický materiál, takže se pak projeví na fotografii.