Voda stříká na všechny strany. Námořníci přepadávají přes zábradlí a topí se ve zpěněných vlnách. Bájný ithacký král Odysseus se drží, seč mu síly stačí, aby ho nepotkal stejný osud.
„Když pak jsem na rychlý koráb a na druhy pohlédl věrné, již jsem druhů svých jen nohy a nad nimi ruce zahlédl nesených vzhůru,“ přibližuje ony chvíle řecký básník Homér (asi 8. stol. př. n. l.).
Při návratu z trojské války totiž Odysseovo loďstvo musí překonat úžinu, kterou střeží dvojice nebezpečných monster – šestihlavá Skylla a mořská obluda jménem Charybda, jež údajně polyká vodu. Dlouho se přitom mělo za to, že jde jen o pouhou pověst.
Tedy do roku 1871, kdy se německému archeologovi Heinrichu Schliemannovi (1822–1890) podařilo objevit základy bájné Tróji (město na území dnešního Turecka, dějiště slavné války s Řeky–pozn. red.).
Je obrostlá modrými psy
Ithacký král naštěstí není jediný, kdo se kolem dvojice oblud v minulosti plaví. Prvním, kdo úžinu zdárně zdolá, je vůdce Argonautů a dědic iólkského trůnu Iásón.
Později zrádným místem propluje i legendární Aeneas, jenž v trojské válce stojí na opačné straně než Odysseus. „Až připlujete k Sicílii, držte se stále vlevo. Musíte se vyhnout mořským příšerám Skylle a Charybdě. Skylla sídlí na pravém břehu, ukrytá v jeskyni.
Až k bokům se podobá krásné dívce… Dolní část je podobná obludné rybě. Je obrostlá modrými štěkajícími psy,“ píše římský básník Publius Vergilius Maro (70–19 př. n. l.).
Podle moderních výzkumů by tak oním nebezpečným průlivem měla být Messinská úžina oddělující od sebe Sicílii a Kalábrii.
Vír a obří krakatice?
Na vodní hladině se roztáčí zvětšující se spirálovitý útvar. Jde o vír, s nímž se dodnes můžeme v Messinské úžině hojně setkat. „Nepravidelné proudění moře zde už po dlouhá staletí vede ke vzniku vírů a má za následek silný příboj,“ dozvídáme se z příruček.
Pod antickým jménem Charybda se tak zřejmě skrývá prachobyčejný, i když nesmírně nebezpečný vodní úkaz. To se Skyllou, již údajně ze žárlivosti proměnila v obludu manželka boha Poseidóna, je to o něco těžší.
I v jejím případě se nám však nabízí několik racionálních vysvětlení. Někteří vědci si kupříkladu myslí, že jde ve skutečnosti o obří krakatici. Ještě pravděpodobnější však je, že na pobřeží svého času žil nějaký velký masožravý ještěr.
