Domů     Záhady historie
Slavná známka Modrý Mauricius: Kdo proměnil bezcenný papírek v tučný šek
Dalibor Vrána
od Dalibor Vrána 8.10.2019
5.3tis
Slavná známka Modrý Mauricius: Kdo proměnil bezcenný papírek v tučný šek
669
SDÍLENÍ
5.3tis
ZOBRAZENÍ

Britská královna Viktorie (1819 – 1901) si na něm není podobná. Je špatně popsaný. Jednou už zmizel v propadlišti dějin a když jej Evropané objevili, dlouho si jej předávali jako cetku. Rázem se ale modrý Mauricius stává nejznámější poštovní známkou všech dob!

Jeho cena na přelomu 19. a 20. století letí do závratných výšek a nakonec se prodává za desítky milionů korun! Způsobil tu změnu perfektní marketingový tah?

Královna Viktorie si na známce není vůbec podobná.

Ještě v roce 1839 musí za dopis platit příjemce, takže adresáti často odmítají psaní přijmout. Cena korespondence je složitě vypočítávána na základě toho, jak daleko musela být přepravena. A tu přichází britský úředník Rowland Hill (1795 – 1879) s geniálním nápadem:

Za dopis bude platit odesilatel, vždy stejnou cenu! Koupí si prostě poštovní známku, již nalepí na obálku. Koncepce se rychle ujímá ve Velké Británii a Švýcarsku. Ovšem zbytek Evropy je předběhnut Mauriciem, drobounkým ostrůvkem u Afriky!

Záminkou pro vznik legendy se stává pořádání plesu.

REKLAMA PRO PLES

Lady Elizabeth Gomm (1807 – 1877) si svého postavení na Mauriciu užívá. 30. září 1847 chce kupříkladu velkolepě oslavit jedno výročí: její muž je v této roztomilé kolonii guvernérem (zástupcem britské královny) právě pět let.

A při té příležitosti chce činorodá dáma uspořádat stylový ples, jenž si přece zaslouží moderní propagaci! Právě nyní prý pověřuje Josepha Barnarda (1816 – 1865), aby vyrobil nějaké známky.

Proč zadává tuto prestižní zakázku právě jemu – poloslepému hodináři?! Podle legendy má Barnard rytectví jen jako koníček. Taky to tak dopadá. Sice se snaží britskou královnu zobrazit nanejvýš pečlivě, výsledkem je však téměř karikatura.

Nad malůvku píše POSTAGE (neboli poštovné), pod ni TWO PENCE (dvě pence byla původní hodnota známky). Doprava svisle ryje MAURITIUS a – v tom si nemůže vzpomenout, co má být vlevo! Barnard se údajně vydává k místnímu poštmistrovi, aby se s ním poradil.

Co hledá, však nachází už po cestě. Vidí majestátný nápis POST OFFICE (poštovní úřad) – ten se podle něj na známku hodí… „Mělo tam být POST PAID – poštovné zaplaceno!“ hřímá pak na nebohého Barnarda lady Gomm. Proč však tedy zpackaný výrobek posílá do oběhu?

Známka stále ukrývá mnohá tajemství.

ČÍM MÉNĚ, TÍM LÉPE

Zmetky se vyhazují. Ovšem opačně je tomu mezi sběrateli, kteří naopak touží po tom, co je výjimečné. A první, nejspíše vadné vydání modrého Mauricia je unikátní! Ví se pouze o několika málo, asi 12 dochovaných exemplářích.

Ačkoli lady Gomm jich od Barnarda dostala několik stovek (za což svému služebníkovi zaplatila necelých 11 liber). Tušila snad milostpaní, jakou hodnotu tyhle papírky budou jednou mít, a schovala si někde nějaké?

Podle některých odborníků na filatelii viděl výtvarník Barnard výborně a problémy neměl ani s pamětí. Stejně tak podle těchto skeptiků není sousloví POST OFFICE na modrém Mauriciu chybné, nýbrž od počátku správné.

Celá ta romantická story je údajně vymyšlenou povídkou. Snad všichni zainteresovaní se ovšem shodují, že kouzlo modrého Mauricia tkví právě v půvabných historkách, jimiž je opředen! Co když je někdo schválně rozšířil?

Hrabě von Ferrary se ve známkách vyzná.

FERRARY VÍ, JAK NA TO

Od památného plesu, jejž zorganizovala lady Gomm, uplynulo 14 let. Po modrém Mauriciu dlouho nebylo ani vidu, ani slechu. Až v roce 1864 si jakási paní Borchard, sběratelka z francouzského Bordeaux, prohlíží korespondenci svého manžela.

A nachází asi 12 „modráčků“! Své trofeje postupně mění za jiné, bezvýznamné. Modří Mauriciové takto kolují Evropou, než se několik z nich ocitá u hraběte Filipa von Ferrary (1850 – 1917).

Tenhle chlapík se uměl narodit – jeho otec spolufinancoval gigantickou stavbu Suezského kanálu nebo rekonstrukci Paříže. Syn ale zdědil víc než peníze: má talent majetek rozmnožovat. A tak je jedna z jeho mauricijských známek v roce 1923 vydražena už za 50 000 švýcarských franků!

Takovou sumu si v této době průměrný Čech vydělá za celý život. Jak to, že se z původně bezcenného papírku v rukách hraběte von Ferrary stal takový hit? Odpověď na tuhle otázku je možná řešením celé záhady kolem modrého Mauricia.

Autor článku: Petr Woff

reklama
Související články
od Jan Šedivý 23.10.2021 955
Během života vladaře Karla IV. se odehraje mnoho výjimečných událostí. Má mezi ně patřit i působení slepého věštce na jeho pražském dvoře. Tento nevidomý muž měl totiž spatřit děsivou budoucnost českých zemí! Jezdci na koních vjíždějí do pražských uliček. Kolem roku 1360 přivážejí k římskému císaři a českému králi Karlu IV. (1316–1378) slepého muže přezdívaného Tartar. Hoch pocházející z Domažlicka […]
od Jan Šedivý 22.10.2021 951
Příběh odvážné Francouzky, která zahynula krutou smrtí na hranici, přitahuje i po staletích. Byla a zůstala ojedinělým zjevením, symbolem hrdosti a statečnosti. Johanka se Francií prohnala jak vítr, který nepřináší jen svěží vzduch, ale především vytoužené spasení. Johanka (1412–1431) se pravděpodobně narodila 6. ledna roku 1412 Jakubovi d´Arcovi a jeho ženě Isabele, kteří žili v lotrinské vesnici Domrémy. […]
od Jan Šedivý 22.10.2021 1.8tis
Na břehu řeky Boyne, necelou hodinu cesty od hlavního irského města Dublinu, stojí v přírodě něco, co na první pohled připomíná obrovský pecen chleba, který si tu odložil nějaký pravěký obr. Kamenná mohyla je však velice zajímavá. Už jen samotný fakt, kdy byla postavena, stojí za povšimnutí. Newgrange bylo podle odhadu vytvořeno přibližně okolo roku […]
od Jan Šedivý 21.10.2021 2.1tis
Zajíc s parožím, který umí napodobit lidskou řeč, rád si pochutná na whisky a páří se jenom za nevlídných, bouřlivých nocí. Myslíte si, že jde jen o výplod fantazie? Možná ano, možná ne. Vědci si myslí, že aspoň zčásti může mít americká legenda pravdivý základ. Zajdalen se vyskytuje hlavně v západním cípu USA. Je tady […]
od Mirek Brát 21.10.2021 3.0tis
Podmořská archeologie přichází stále s novými objevy. Památky dochované na mořském dně jsou v některých případech staré až několik tisíc let. Nedávno například podvodní archeologové ohlásili nález „bulharské Atlantidy“. Je opravdu „vymalováno, uklizeno“, pátrání po Atlantidě tím končí?   Nálezy byly učiněné jen několik metrů pod hladinou řeky Ropotamo nedaleko bulharského černomořského letoviska Primorsko. Mluví […]