Pauliho efektem je mnohdy humorně označována situace, kdy v přítomnosti jistých lidí dojde k poruše techniky. Výpadek činnosti přístrojů, destrukce drahých zařízení a zmar vědeckých experimentů, to se stane v momentě, kdy tajemný efekt zaúřaduje. Pojmenován je podle švýcarského fyzika Wolfganga Pauliho. Kdekoliv se totiž tento muž objeví, stroje se nevysvětlitelně vzbouří…

Švýcarskému fyzikovi Wolfgangu Paulimu (1900–1958) předává přítel práci jistého mladého fyzika, o níž se sice domnívá, že není příliš dobrá, chce však slyšet jeho názor. Pauli se na dílo podívá a jen smutně pronese: „Nejen, že to není dobře, to dokonce není ani špatně!“ Tento výrok se zapíše mezi slavné vědecké citáty a Wolfang Pauli, odborník na kvantovou fyziku a teorii relativity, je mezi členy vědecké obce populární dodnes. Váže se k němu však ještě jeden fenomén. Kdykoliv se totiž „připlete“ k nějakému pokusu, veškerá technika záhadně přestává fungovat. Tato podivná schopnost jej podněcuje k výzkumům v oblasti parapsychologie. Vejde ve známost jako Pauliho efekt.

Ve fyzikální laboratoři na univerzitě v německém Göttingenu pracují přístroje na plné obrátky. 20. století se blíží do své poloviny a objevné výzkumy hýbou vědeckou obcí. Jenže také se jí nesou zvěsti o fyziku Wolfgangu Paulim, nositeli Nobelovy ceny z roku 1945. Kdekoliv se tento vědec objeví, nastane prý nevysvětlitelná porucha. Nevyhne se ani univerzitnímu pracovišti v Göttingenu, kde v tu chvíli najednou přestane v jedné laboratoři fungovat vysoce citlivý měřící přístroj. Tehdejší ředitel instituce James Franck (1882–1964) si okamžitě zažertuje na Pauliho konto, když prohlásí: „Nyní byl ale Pauli nevinný.“ Domnívá se totiž, že fyzik právě cestuje z Curychu do Kodaně a nikde v blízkosti se nevyskytuje. Jenže později vyjde najevo, že Pauli přesedá v Göttingenu právě v době, kdy dojde ke zmíněné poruše. Mohl ji snad způsobit na dálku? Vědec je svým vlivem pověstný. Německý fyzik Otto Stern (1888–1969) mu dokonce zakáže vstup do své laboratoře v Hamburgu, přestože jsou přáteli. Opravdu tento muž přitahuje technické katastrofy, nebo jde vždy jen o náhodu?

Historek o poruchách přístrojů v přítomnosti Pauliho je mnoho. Při jeho návštěvě Princetonské univerzity v New Jersey (USA) v únoru roku 1950 se zde prý porouchá cyklotron (cyklický vysokofrekvenční urychlovač) a začne hořet. Smůla se mu navíc nevyhýbá ani v osobním životě. Při cestě na líbánky s jeho druhou ženou dojde k nevysvětlitelné poruše vozidla. Pauli se sám sebe ptá, jakou příčinu tato podivná selhání mají a začíná se více zajímat o spojitost mezi fyzikou a psychologií. Sejde se dokonce s věhlasným švýcarským psychoterapeutem Carlem G. Jungem (1875–1961), jenž provádí rozbor jeho snů. Přitom se spolupodílí na vzniku teorie synchronicity (zákon, dle nějž se události nedějí kauzálně, tedy jako příčina a následek, ale spojují je nevysvětlitelné souvislosti – pozn. red.). Pauli zkoumá souvislost mezi nevědomím, vědomím a realitou a slavný efekt považuje za makro-psychokinetický jev. To znamená, že psychokinetické události (vědecky nevysvětlitelná výměna energie za působení vědomí) jsou vizuálně pozorovatelné. Způsobuje onen efekt nevědomky svou myslí? Přestože se řada skeptiků domnívá, že Pauliho efekt nelze považovat za fenomén, on sám je přesvědčen o jeho existenci.