Někdy může život skutečně připomínat horor. Stačí malá chybná odbočka a běžný den, každodenní radosti a strasti, se promění v maraton nevýslovného utrpení. Své by o tom mohl vyprávět jeden americký student. Jak ho klukovina dovedla až na práh pekla.
Jenže nemůže. Je totiž mrtvý, a my už zřejmě nikdy nezjistíme, jak to celé bylo doopravdy…
Vysoký mladík v bílém obleku propuká v pláč. „Prosím, prosím celou Severní Koreu o odpuštění. Udělal jsem největší chybu svého života, omlouvám se.
Myslete na moji rodinu, moc vás prosím…“ naříká Američan Otto Warmbier (1994–2017) před tribunálem severokorejského Nejvyššího soudu. Sázka na soucit se míjí účinkem, kamenné tváře přítomných nasvědčují, že lítost vůči němu nepociťuje vůbec nikdo.
Soudní spis poté hovoří jasně. Datum: 16. března 2016. Zločin: krádež propagandistického plakátu. Rozsudek: vinen. Trest: 15 let nucených prací! Za kus papíru stržený ze zdi. To už ho v mrákotách táhnou pryč…
Už se neuvidíme
Na konci roku 2015 pobývá Warmbier na výměnném studijním pobytu v Číně, když se mu nabídne výjimečná příležitost – oslavit Silvestra v Severní Koreji, jedné z nejtužších totalit světa.
Tak se i stane, Otto tu se skupinkou dalších Američanů stráví pět poklidných dní. Posledních v jeho životě. Těsně před nástupem do zpátečního letadla Warmbierovi zaklepe na rameno dvojice severokorejských strážných.
„Neřekli mu jediné slovo, jen pokynuli, ať jde s nimi. Z legrace jsem prohlásil, že to je asi naposledy, co ho vidíme, a Otto se ještě pousmál. Nevypadal vystrašeně. Jenže víckrát už jsme ho skutečně neviděli…“ vzpomíná Danny Graton, svědek zatčení.
Že se děje něco hodně zlého, jim dojde ve chvíli, kdy letištní úředník oznámí, že se Ottovi udělalo špatně a potřeboval okamžitě do nemocnice, proto už se k výpravě nepřipojí.
Až později vypluje na povrch obvinění z krádeže propagačního plakátu, který prý měl Otto sebrat z hotelové zdi, stejně jako brutální rozsudek 15 let vězení. Jenže spáchal vůbec Warmbier „zločin“, za který byl obžalován? Nebo byl vybrán za pěšáka obětovaného v mnohem vyšší hře?
Smrt jako vysvobození
V červenci 2017 se téměř zčistajasna objevuje zpráva, že student bude propuštěn a vrácen domů! Jenže když s ním 13. července přistane letadlo na americké půdě, jeho matka Cynthia málem omdlí.
Spolu s manželem Fredem později popisují, jak slyší nesrozumitelné, nelidské skučení. A jak si pak uvědomí, že to je její syn. S hlavou vyholenou, vytřeštěnýma slepýma očima, neslyšící, se zmítajícími se končetinami.
„Vypadalo to, jako kdyby mu někdo spodní zuby přeskládal kleštěmi, museli ho strašlivě mučit,“ říká poté zničený mladíkův otec. O šest dní později Otto Warmbier umírá. Rodiče si nepřejí pitvu, proto se nedá s jistotou určit, co ho zabilo.
Jak se mohla ze zdravého, silného mladík, stát během pár měsíců úplná troska? Severní Korea tvrdí, že je v tom nevinně, že jde o smolnou souhru okolností, ale dá se jí věřit?
Také američtí doktoři říkají, že kdyby byl týrán, muselo by to na jeho kůži, kostech i lebce být více znát, a např. zpochybňují, že by měl cokoliv se zuby. Mezitím svět napjatě čeká, jak zareaguje USA…
Byla na obzoru světová válka?
Vynořují se spekulace, že by se tento záhadně zmrzačený chlapec mohl stát záminkou pro vstup Ameriky do války se Severní Koreou. Ostatně i v minulosti mnohdy přecházely jejím účastem ve válečných konfliktech kontroverzní incidenty, zpětně vyhodnocené jako lži.
Tehdejší rezident USA Donald Trump (*1946) zprvu volí vůči severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi (*asi 1984) tvrdá slova. Pak se z nich ale během historického setkání v roce 2018 stanou pro média takřka nejlepší přátelé.
A na Otto Warmbiera se úplně zapomene… Co se dělo v zákulisí? Proč už se jeho rodiče dál veřejně neozývají a nechtějí spravedlnost pro syna? Dozvíme se někdy, jakou roli v politických jednáních jeho tragický osud sehrál?
