Slezská vesnice Reimswaldau (nyní polská Rybnica Lesnja) se v roce 1709 stala místem přímo učebnicového zápolení vyděšených obyvatel se světem nemrtvých. Vesnici terorizovaly noční útoky. Jejich cílem se stávaly především místní ženy.

V bezpečí však nebyla ani hospodářská zvířata. Co se zde vlastně odehrávalo?

Obyvatelé vesnice měli jasno. Bohabojné chalupy se staly cílem nájezdů obzvláště houževnatého upíra. Nebyl to však jen tak nějaký „upír přespolní“. Za viníka označili nedávno zemřelého spoluobčana Georga Eichnera.

Za života pozemského to byl prý dobrý a vlídný soused. Pak se však něco stalo…

Soused vstal z hrobu

Bodem zlomu v Eichnerově životě údajně bylo jeho konvertování od katolicismu k protestanství. Potom to již s Georgem šlo jen z kopce, ať už v životě pozemském, tak zejména posmrtném. Jejich soused povstal z hrobu a stal se postrachem celé místní komunity. Lidé se domáhali exhumace pohřbeného těla.

To jim nakonec vrchnost povolila. Hrobník ovládající i praktiky exorcismu se uvolil, že ostatky ohledá. Podle jeho dobrozdání bylo Eichnerovo tělo až podezřele zachovalé a nejevilo známky očekávaného rozkladu.

Bylo rozhodnuto, že dojde k přesunutí ostatků co nejdále od vesnice. Pomohlo to? Nikoli!

Další exhumace těla

Upír se do vesnice opět vrátil. Přijímal na sebe podobu hned černého psa, jindy obří veverky. Znovu útočil na ženy a mrzačil hospodářská zvířata. Eichnerův hrob začala dokonce střežit armáda. Schylovalo se rovněž k radikálnímu postupu.

Ten spočíval v další exhumaci těla. V září roku 1709 byla rakev otevřena, tělo v místě srdce bylo prokláno osikovým kůlem. Pro jistotu byla provedena i dekapitace – oddělení hlavy od trupu.

Dál už je to pouze happyend. Řádění upíra přestalo. Co je na tomto příběhu znepokojivého? To, že se se nám dochoval nejen díky ústnímu podání, ale i seriózním písemným dokumentům. Upíří příběh podle skutečné události? Mrazivá představa, co říkáte?!