Nahlédněte do proroctví věhlasné tajemné věštkyně Sybily. Co se v nich ukrývá? Hrozí v budoucích osudech našeho kraje nepříjemné zprávy?

Takto beznadějně popisuje budoucnost starého kontinentu jedna z nejslavnějších věštkyň světa, Sybila: „Ženy sukní svých odloží a sukněmi mužů odívati se budou. Jednou velmi dlouhý, pak krátký a v době, kdy bude lidstvu nejhůře, vlas kratší mužů nositi budou.

(…) Přijde doba, že z tisíce dívek jediné panny nebude, neboť dívky panenství své už před zasnoubením mužům jiným za zlato a víno dají. Bude to pro ženu doba rovnoprávnosti i bezcennosti. Bude celá Evropa žíti ve strachu, co bude zítra.“ Pokud zvážíme, že jde o záznam starý stovky let, nutno uznat, že obdivuhodně vystihuje naši současnou dobu.

Velmi přehledné proroctví věštkyně Sybily pro náš kraj přináší český spisovatel Alois Jirásek (1851–1930) ve svých Starých pověstech českých. Není ale jediným spisovatelem, který se jejími věštbami zabývá.

O Sybile a jejích vizích budoucnosti existují celé stohy knih. Kdo ale vlastně Sybila byla? Tato žena je sama o sobě velmi tajemná. V průběhu historie se sybilami nazývaly mnohé věštkyně a jméno se v podstatě stalo synonymem pro ženu s prorockými schopnostmi.

Proto také to malé písmeno s. Prapůvodní Sybilou však údajně měla být tajemná královna ze Sáby (10. stol. př. n. l.), podle legend blízká přítelkyně izraelského krále Šalomouna. Takovou informaci je dnes samozřejmě velice těžké potvrdit.

Která z těchto sybil měla vyslovit proroctví o českých zemích? Ať už Sybila byla kdokoliv, její dochovaná slova se dnes zdají být velmi aktuální.

„Do české země vloudí se houfy cizích, kteří mnoho zlého s sebou přinesou… Bůh sešle na českou zemi mnoho ohňů, bouřlivých větrů, krupobití, přílišné sněhy a vody veliké… vzrostou takové daně neslýchané, že lid nebude s to, aby je zaplatil…

lidem budou dnové ukráceni, slunce nebude svítiti, jako svítívalo a zima zimu bude stíhati, takže lidé budou v kožiších sekati obilí,“ předpovídá Sybila českým končinám. Po všech popsaných úskalích má podle ní následovat jakási veliká bitva, k níž budou povoláni i blaničtí rytíři.

Řež má však pro Čechy dopadnout dobře a nastane prý éra všeobecné spokojenosti a blahobytu. Právě vinou této optimistické zvěsti byla Sybilina proroctví po prohrané bitvě na Bílé hoře v roce 1620 v Čechách na dlouhá desetiletí zakázána.

Nežádoucím způsobem totiž vzbuzovala naději na lepší časy v dobách pobělohorského útlaku našeho národa Němci. Lidé si k nim ale stejně našli cestu a odkaz tak zůstal zachován. Nyní už zbývá jen doufat, že se skutečně neblíží nějaká Sybilou předpovězená krvavá řežba a lepší dny nastanou i bez ní.

V celosvětovém kontextu Sybila do budoucna předpovídá zhoršování poměrů jak v oblasti přírodních katastrof, tak i mezilidských vztahů a morálky. V relativně blízké době by ale měla podle ní přijít zásadní pozitivní událost.

„Dva tisíce let po Mesiášově smrti přijde král od západu slunce. Dobude všechna svatá místa a obrátí pohany na pravou víru. Za panování tohoto krále se všechny poklady ukryté od stvoření světa dostanou na světlo boží,“ předpovídá věštkyně.

Mesiáš Ježíš Kristus byl podle všeobecného názoru ukřižován někdy kolem roku 33 našeho letopočtu. V horizontu dvaceti let by se tedy měly začít dít velké věci. Tedy pokud měla Sybila pravdu…