Středověcí kati si uvědomovali, že často popravují úplně nevinné. Jejich největší noční můrou tedy bylo, že se jim jednou přijdou pomstít ze záhrobí.     „Aby mrtvej duch nestrašil, dej mu řetěz na ústa!“ nebo „Za každou oumrť postav si v zahradě kámen, a nos tam květiny, jak hrob by to byl, aby mrtvej nehudral, že nebyl řácky pohřbenej.“

I když se v dnešní době u nás již odsouzení provinilci neposílají na šibenici, z dřívějších pramenů víme o skutečné existenci i poměrně přesné poloze mnohých z nich. Vykonavatel tehdejší spravedlnosti, tedy kat, bylo řemeslo, které se dědilo... Město Lanškroun Například poslední lanškrounský kat byl bratrem litomyšlského kata. Město Lanškroun disponov

Hrdelní právo je naštěstí věc, která se v naší zemi již dlouhou dobu nevyskytuje. Nicméně tomu tak v minulosti nebylo. Existuje hned několik míst a situací, kdy oběšence nechali na místě viset klidně i několik týdnů. A právě tato místa s ponurou historií mnozí pokládají za prokletá. Místo, které je z hlediska popraviště zcela nesporné, je Bečov nad Teplou. Bečov získal hrdelní právo na

Kárka pod odsouzencovýma nohama poodjede a oprátka uvázaná kolem jeho krku se napne. Vtom se ale lano přetrhne a trestanec spadne na zem. Ani s další smyčkou se poprava nezdaří a pověrčiví přihlížející si začnou šuškat o zázraku. Australská kolonie Nový Jižní Wales byla na začátku 19. století divočejší než pověstný "divoký západ".

Krev, řezání kůže, vytrhávání masa z těla, bolest – tak ve středověku vypadala cesta na vrch Na spravedlnosti, nacházející se nedaleko obce Křenovice. Místo, ze kterého leze mráz po zádech, sloužilo ve středověku jako popraviště. Z Křenovic sem vede naučná stezka, která přibližuje podobu poslední cesty odsouzeného. Samotnému vrchu dominuje vysoký kůl osazený dřevěným loukoťovým kolem – symbol j