Oko Sahary, známé také jako struktura Richat, je rozlehlý kruhový útvar nacházející se v saharské poušti v Mauritánii, který je dobře patrný pouze při pohledu z vesmíru. Při pohledu z oběžné dráhy vypadá Richat jako kruhy na vodní hladině či jakési gigantické oko. Kde se vzal?     Až do druhé poloviny 20. století o něm nikdo nevěděl. Teprv

Sahara je největší poušť světa, která se rozkládá na území 10 afrických států. Avšak pouze v oblasti Mauritánie, v obklopení tisíců kilometrů písku, leží fascinující skalnatý útvar Richat, který je dvakrát větší než Praha! Oko Sahary, jak se této kruhové struktuře přezdívá, je pro vědce obrovskou neznámou. Co tento útvar, jenž je vidět až z vesmíru, vytvořilo? Nebo je spíše lepší zeptat se kdo?

Co je to Oko Sahary? Jde o přírodní útvar uprostřed nekonečných písečných ploch v Mauritánii. Patří k místům, které zatím spatřila jen hrstka lidí. Nejde o to, že by bylo extrémně nedostupné, ale že pozemní cestovatelé, i když se do těchto míst dostanou, nemají o nějakém „oku“ ani ponětí. Protože tento útvar se pozemním cestovatelům jeví jen jako rozsáhlé pláně zvětralé horniny. [gallery ids="1

Téměř čtyři a půl tisíce let starou hrobku ve velmi zachovalém stavu objevili před nedávnem archeologové v Egyptě. Ojedinělý nález se odehrál ve starověkém městě Saqqara. Hrobka byla podle dosavadních zjištění postavena za vlády Neferirkare Kakaie, třetího krále páté dynastie egyptských vládců. Zachovalost této hrobky je v kontextu s ostatními egyptskými objevy opravdu výjimečná. Hrobka od svéh

Jsou 60. léta 20. století a vesmírné závody mezi USA a SSSR jsou v plném proudu. Američané právě vysílají do vesmíru v pořadí již 14. kosmickou loď s posádkou. Během letu Gemini 4 pořizují astronauti na oběžné dráze snímky pozemského terénu se zaměřením na velké kruhové struktury, které by mohly pocházet od dopadu meteoritů. Vznikají tak první fotografie tzv. Oka Sahary. Úchvatné skalní struktury

Rozpálená a vyprahlá Sahara zůstala po nedělní zimní bouři pokrytá sněhem. Obyvatelé Ain Sefry, malého města na severním okraji alžírské Sahary, byli šokováni, když jednoho rána ležela na horké poušti čtyřiceticentimetrová vrstva sněhu. Během posledních sedmatřiceti let se to stalo pouze třikrát. Lidé situace využili a sníh zdokumentovali. Pokrývka ale samozřejmě dlouho nevydržela a během někol