V polském Dolnoslezském vojvodství najdeme horu Sleza. Její výška není nikterak závratná – 781 metrů nad mořem, avšak její vrchol se dotýká dávného božského pantheonu. Již téměř před třemi tisíci lety zde fungovalo posvátné kultovní místo. Pro koho?

Hora Sleza je spojována s praktikováním slunečního kultu. I v jejím okolí se nacházejí posvátné kamenné kruhy a stará slovanská mohylová pohřebiště. Kromě Slovanů se ovšem o horu Sleza velmi zajímali i Keltové a Germáni.

Posvátný germánský les?

V epoše mladší doby kamenné byla hora Sleza důležitá zejména pro příslušníky pohanských kmenů takzvané lužické kultury. Tato situace měla trvat až do sedmého století před naším letopočtem. Poté se do oblasti přesunují germánské a keltské kmeny.

Tématu Germánů se v antice podrobně věnoval římský historik Tacitus ve svém etnografickém díle Germania.

Někteří badatelé se domnívají, že právě na svazích hory Sleza by se mohl nacházet posvátný germánský les, o kterém se Tacitus rozepisuje. Nesl označení Alcis, což mělo být i jméno jednoho z významných germánských bohů.

Pohanské ohňové rituály

Tajemné obřady měly v posvátném lese provádět příslušníci germánského kmene Silingů. Jaká byla podstata těchto rituálů, to se nyní můžeme jen dohadovat.

Vzhledem k tomu, že Germáni či Keltové se nevyhýbali ani rituálním lidským obětím, může být tato část dějin spojených s horou Sleza i velmi temná a krvavá.

Nicméně, panuje názor, že kmen Silingů dal zároveň pojmenování celému regionu i posvátné hoře – Slezsko, Sleza.

V pátém a šestém století našeho letopočtu se v této lokalitě usazují slovanské kmeny. I pro ně je hora Sleza kultovním místem. Pohanské ohňové rituály se ostatně na vrcholu hory konaly až do dvanáctého století.