Samovolně se pohybuje, vydává podivné zvuky, vibruje a chová se, jako by ji zevnitř či zvenčí ovládal kdosi inteligentní. Taková je kovová koule rodiny Betzových, která v 70. letech plnila přední stránky novin. Jde o mimozemský artefakt, nebo jen o obyčejný šrot s mimořádnými vlastnostmi?
Vše začíná nešťastnou událostí 26. května 1974. Jednadvacetiletý student medicíny Terry Mathew Betz, jeho matka Gerri a otec Antoine se vydávají na své nedávno získané pozemky nedaleko Jacksonville na Floridě, aby vyčíslili škody napáchané požárem.
Zprvu nepozorují nic neobvyklého, ale než kontrola pozemku skončí, narazí rodina na zvláštní asi dvaceticentimetrovou kouli z leštěného kovu.
S výjimkou protáhlého asi 3 mm dlouhého trojúhelníku, který je do ní vyražen, je koule dokonale hladká a své nálezce nechává bez jediné nápovědy. K čemu by mohla sloužit a jak se v polích rodiny Betzových ocitla?
Jejich první domněnky pracují s teorií, že jde o součástku z ruské nebo americké zaniklé družice. Prý se mohla při průniku atmosférou rozžhavit a způsobit předchozí požár.
Na místě ale není objeven žádný kráter a nic, co by potvrdilo, že koule spadla z velké výšky. O něco později však Betlovi o mimozemském původu artefaktu nepochybují.
Vzbudila ji hudba
Betzovi se nakonec spokojí s vysvětlením, že nejspíš půjde o starou dělovou kouli, kterou si někdo nechal postříbřit jako suvenýr. Terry se rozhodne, že si kouli vezme domů a vystaví ji ve svém pokoji.
Tam tajemný artefakt bez povšimnutí leží další dva týdny než na sebe upozorní znovu. Když Terry začne hrát kytaru, vyvolá to v kouli nečekanou reakci. Zdá se, že s určitými tóny rezonuje. Vibruje a vydává zvláštní pulzující zvuk.
Mladík s duší zvídavého vědce se ji proto rozhodne důkladně prozkoumat. Během série pokusů zjistí, že když na kouli poklepe, vycházejí z ní zvonivé zvuky. Jindy dokáže hrát jako varhany. A možná imituje i zvuky, které lidské ucho neslyší.
Když se v blízkosti koule ocitne rodinný pudl, zakrývá si uši tlapkami a je zřetelně znepokojený. Zdá se také, že je artefakt citlivý na počasí. Ve sluneční dny je aktivnější, než když je zataženo. Nabíjí se snad slunečním zářením?
Koule s vlastním rozumem
Velice podivné je, že se koule samovolně pohybuje. A když stojí v klidu na podlaze a někdo do ní strčí, chvíli se kutálí a pak se zastaví. Nato chvíli vibruje, jako by uvnitř běžel malý motor, a nakonec se dá znovu do pohybu, ale úplně jiným směrem!
V jednom případě se takto chová rovných 12 minut v kuse! Podobná reakce je zaznamenána, když Terry Betz položí kouli na skleněný stůl.
Při opakovaných pokusech zjistí, že koule se na stolku pohybuje od jednoho kraje k druhému, jako by měla vlastní rozum a hledala, kudy se bezpečně dostat dolů.
Rodina začíná být přesvědčena, že je objekt vybaven propracovaným naváděcím systémem nebo je možná řízena zevnitř či zvenčí nějakým inteligentním programem. To se potvrdí, když někdo z rodiny stůl nakloní.
Nejenže koule nespadne na zem, jak by se dalo očekávat, ale dokonce se pohybuje i směrem vzhůru po skleněné desce. Má snad nějaký vnitřní pohon? Kdo nebo co kouli řídí?
Vědci dostávají slovo
Nakonec se koule dostává do rukou vědců amerického námořnictva. Ti ji strčí pod rentgen a provedou další rozbory. Materiál, ze kterého je vyrobena, se podobá nerezové oceli, ale obsahuje i příměs jiného kovu.
Je dutá a její plášť má tloušťku 13 mm, kterým nejprve nedokázaly rentgenové paprsky proniknout. Při použití silnějších paprsků se ukáže, že jsou uvnitř ještě další dvě koule obklopené neznámou hmotou neobvyklé hustoty. To je ale vše, co mohou vědci říci.
Dále je zjištěno několik magnetických pólů na kouli. Dva pozitivní, dva negativní. Neleží však proti sobě, což je také značně neobvyklé. Kromě toho útvar vysílá neznámý signál!
Mluvčí námořnictva prohlašuje, že jejich vědci nedokáží říct, odkud koule pochází, ale rozhodně nepatří armádě. Pocházela z vesmíru, jak se dodnes mnozí domnívají?