Některé profese z minulosti v průběhu let ztratily význam a nakonec zanikly. Mezi takovými profesemi je pak i několik vskutku nezvyklých prací, které bychom si spíše než do lidské historie zařadili do těch nejnápaditějších fantasy filmů. Co třeba takový pojídač hříchů?

Na zástupce této profese došlo ve chvíli, kdy nějaký člověk zemřel, aniž by se stihl vypovídat ze svých hříchů. Celý proces probíhal tak, že pozůstalí podali požírači přes tělo zemřelého drobné pohoštění ve formě chleba a piva.

Požírač následně pronesl modlitbu, díky které došlo ke spáse duše zemřelého. Toto dodatečné očištění přineslo úlevu jak (zemřelému samotnému?) tak i jeho pozůstalým.

K „požírání“ bylo stěžejní právě ono drobné pohoštění chlebem a alkoholickým nápojem (pivo či víno), protože jídlo a pití mělo symbolizovat hříchy nebožtíka. Požírač tímto způsobem přetáhl hříchy mrtvého na sebe a za to dostal krom občerstvení i nějaké drobné.

Je však nutné dodat, že se nejednalo o uznávanou profesi.

V minulosti představovalo přetahování hříchů na sebe značně nelichotivý čin a není proto divu, že tuto „profesi“ vykonávali především lidé na okraji společnosti – žebráci apod. Posledním „profesionálním požíračem“ byl podle všeho Richard Munslow (1833–1906) z anglického hrabství Shropshire.

Ten byl ovšem jiný, než jeho středověcí kolegové z řad spodiny. Munslow byl totiž z vážené a bohaté rodiny.

Jeho motivací pravděpodobně nebylo, že by měl hluboko do kapsy, nýbrž traumatizující zážitek, kdy mu během jediného roku zemřely na vážnou nemoc tři jeho děti. Ve světě je však známo i několik dalších podobných způsobů, jak zemřelého zbavit hříchů.

Příkladem může být kupříkladu oblast Horního Bavorska, kde činnost požírače vykonávali sami pozůstalí. Ti položili na hruď nebožtíka koláč a následně ho společně snědli, čímž si mezi sebe rozdělili hříchy zemřelého.