Hasiči a záchranáři se s případy uhořelých lidí setkávají docela často. Není to nic příjemného, ale většinou jsou příčiny jasné a nejde o žádnou záhadu. Někdy se ale setkávají s jevem, který nelze objasnit, jeho příčiny jsou neznámé a důsledky tragické.
Ve světě se ujal název tohoto jevu Spontaneous Human Combustion (SHC), tedy Spontánní uhoření člověka. Od dob, kdy byl tento jev popsán a zaregistrován, už došlo k mnoha pokusům o jeho vysvětlení, prozatím však neuspokojivým.
Projevy SHC se totiž liší od běžných případů, které známe. U běžných požárů je totiž lidské tělo postupně poškozováno ohněm stejnoměrně zvnějšku. Jenže tady hoří lidské tělo samo a to tak, že dochází k jeho destrukci včetně velkých kostí.
První zprávy o tomto jevu se objevují v 18. století.
V roce 1763 publikoval Jonas Dupont podrobnou zprávu Dissertatio inauguralis de Incendiis Corporis Humani Spontaneis (Disertační práce na samovolném hoření lidského těla). Dupont zde písemně zachytil první zdokumentovaný případ fenoménu SHC. Došlo k němu 26. června 1613 v Christchurch v anglickém hrabství Dorset.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
