Panenky jsou dětskou hrou ve srovnání s naprosto mrazivými příběhy dětí jako agentů nadpřirozeného zla a nikde to není tak patrné jako v rozmáchlých městských legendách.

Neoficiální příběhy o záletech s tajemnými „černookými dětmi“ se začaly šířit jako požár poté, co byl v roce 1996 nahlášen první případ.

Zatímco mnozí tyto příběhy odsuzují a pokládají je za hororové legendy, které byly zkopírovány a vloženy po celém internetu, jsou i tací, kteří se údajně zabývali černookými dětmi.

Určité shody napříč případy

Navzdory širokému spektru událostí po celých Spojených státech sdílejí všechny příběhy klíčové podobnosti. Obvykle je uprostřed noci osamělý dospělý buď doma, nebo v autě, když ho osloví malá skupina dětí.

Dospělého okamžitě zachvátí hrůza – zvláštní efekt, protože logicky, co je na skupině dětí navenek děsivé?

Čekají na pozvání

Děti téměř okamžitě začnou žádat, aby byly vpuštěny dovnitř: potřebují si zatelefonovat, chtějí něco k jídlu, žádají odvoz zpět k rodičům… Vždy je třeba děti pozvat, zjevně nejsou schopni přistoupit sami.

Někteří říkají, že hlasy dětí jsou monotónní a nezáživné. Údajně to vypadá tak, že děti jsou schopny mluvit pouze v několika opakujících se větách. Vždy mají uhlově černé oči bez barvy, žádné bělmo – jen bezedná prázdnota.