O zvycích a tradicích starých Keltů máme dnes jen kusé informace. Není proto divu, že se čas od času objeví něco, co nás překvapí. Jeden takový objev zaznamenali v listopadu roku 2018 francouzští archeologové.

Jejich děsivý nález nám keltskou kulturu ukazuje v poněkud temnějším světle, než jsme byli zvyklí.

Ačkoli máme z keltské doby dochováno mnoho hmotných památek, s písemnými je to přesně naopak. Sami Keltové po sobě nezanechali žádné psané texty. Všechny své znalosti si totiž předávali pouze ústně.

Veškeré informace o jejich zvycích proto musíme čerpat pouze z pera antických autorů. Problém ale je, že Římané s Kelty často válčili, a jejich informace tak mohou být tendenčně zabarvené.

Historikové se dodnes přou o míře pravdivosti římských písemných pramenů, které hovoří o keltské kultuře.

Keltské oppidum a lidské lebky

Tým francouzských výzkumníků, který od roku 2000 až do roku 2013 prováděl průzkum archeologické lokality v jihofrancouzské obci Le Cailar, oznámil v loňském roce zajímavý objev. Badatelé v uvedeném místě zkoumali pozůstatky keltského oppida z doby železné.

Silně opevněné sídlo se nacházelo na kopci nad mořskou lagunou, kterou hojně využívali středomořští obchodníci jako chráněný přírodní přístav.

Podle archeologických nálezů bylo zdejší hradiště postaveno v 6. stol. př. n. l. a fungovalo až do 1. stol. n. l., kdy bylo definitivně opuštěno.

Kromě obvyklých nálezů, jako jsou keramika či zbraně, tu výzkumníci objevili také mnoho úlomků asi 50 lidských lebek. Radiokarbonová metoda prokázala, že lebky pochází ze 3. stol. př. n. l.

Jejich umístění uprostřed oppida naznačovalo, že byly v minulosti vystaveny na otevřeném prostranství, kde musely být všem na očích.

Následná chemická analýza u nich prokázala přítomnost pryskyřice včetně speciálních molekul, které se vyskytují pouze při zahřátí pryskyřice na vysokou teplotu. Tyto výsledky nám dávají tušit, že lebky prošly v minulosti procesem balzamování.

Římská propaganda, nebo realita?

A byli to právě římští autoři, kteří o Keltech v Galii tvrdili, že uřezávají hlavy poražených nepřátel, balzamují je a zavěšují je svým koním kolem krku nebo si je vystavují v domech jako trofeje.

Toto tvrzení bylo až dosud považováno jen za propagandu, kterou se Římané snažili vylíčit Kelty jako ohavné barbary bez špetky civilizovanosti. Nález lebek obalených v pryskyřici však tyto teorie ukazuje ve zcela jiném světle.

Jak se zdá, někteří keltští válečníci si skutečně brali useknuté hlavy nepřátel domů, čímž si zvyšovali prestiž a moc v rámci kmene. Lebky se pravděpodobně vystavovaly i podél hradeb oppida, kde měly zastrašit případné útočníky.

A v neposlední řadě mohly také sloužit jako rituální pomůcky pro keltské druidy.