Asasíni neboli též hašašíni, jakási středověká sekta, tajné hnutí, které vzniklo kolem roku 1080, významně se rozšířilo na mnoha místech Středního východu a potom přibližně o dvě stě let později zaniklo v důsledku invaze Mongolů.

Templáři u zrodu prvních tajných společností?

Naše převažující představy o asasínech se často nesou v duchu politických vražd, na které byli tito chladnokrevní, mrštní zabijáci najímáni. O skutečné organizaci a učení asasínů je toho však známo poměrně málo, neboť asasínská knihovna vyhořela.

Pravděpodobně nejspolehlivějším pramenem je v tomto ohledu cestopis „Milion“ ze 13. století, který napsal benátský kupec a cestovatel Marco Polo (1254-1324), jenž jako první Evropan podrobněji popsal východní Asii a který se údajně měl s asasíny setkat i osobně.

O asasínech pak píší rovněž i křižáčtí kronikáři ve Svaté zemi a legendy o nich jsou dále šířeny trubadúry po celé Evropě. Existuje také hypotéza, že asasínské učení přes Orient přivezli do Evropy templáři.

Mohlo pak následně toto učení motivovat Evropany k zakládání prvních tajných společností?

Marco Polo vypráví…

Dle Marca Pola prý v horách existovala tajná zahrada s nádhernými stromy a keři, kde stály paláce ozdobené zlatem, vedly tudy kanály s tekoucím vínem a žily tam údajně nejkrásnější ženy na světě.

Tato zahrada snad měla být postavena po vzoru ráje, jak jej popsal prorok Mohamed. Byl zde prý, po určité době, povolen pobyt bojovníkům, kteří se sem dostávali omámeni opiem a hašišem (odtud i další pojmenování „hašašíni“).

Zde bylo bojovníkům údajně namlouváno, že vstoupili do ráje na krátkou návštěvu a opět se do něj vrátí, pokud budou statečně bojovat a zemřou mučednickou smrtí. Z asasínů se tak měli stát neohrožení válečníci, kteří se nebudou bát smrti.

Skok smrti

Další legenda, jež se objevuje hned v několika evropských kronikách, popisuje tzv. „skok smrti“ v souvislosti s návštěvou hraběte Jindřicha ze Champagne (1166-1197), titulárního krále jeruzalémského, u vůdce asasínů v jeho pevnosti.

Na důkaz svého tvrzení, že žádný z křesťanských bojovníků nemůže být tak oddaný jako jeho muži, vydal vůdce asasínů pokyn dvěma mladíkům, stojícím na vrcholu vysoké věže.

Ti se bez sebemenšího zaváhání vrhli do vražedné hlubiny pod sebou… Byla tato sekta ve skutečnosti opravdu tak fanatická? Nebo již tehdy snad existovalo neoblomné přesvědčení o neomylnosti učení proroka Mohameda?

Petr Matura