Arabský výraz hatif označuje lidský hlas, který je slyšitelný, aniž by byl viditelný ten, který k vám promlouvá. V moderní arabštině se slovem hatif označuje i běžný telefon.

Víra v hatif byla v dávné arabské kultuře tak rozšířená, že se jí věnovali i přední učenci té doby. Co zjistili?

Hatif však nebyl spojen jen s komunikací v linii člověk-člověk, ale i duch-člověk. Škodolibý duch mohl k člověku promlouvat tak dlouho, až prý přivedl dotyčného k šílenství.

Halucinace z deprivace?

Na hatif se zejména odvolávali beduíni, tradiční obyvatelé pouštních oblastí. Poskytovalo jim to údajně výhodu, kdy spolu mohli komunikovat na velké vzdálenosti. Ano, byl to takový „pouštní telefon“. Pravdou však je, že k tomuto fenoménu byli skeptičtí už i dávní arabští učenci.

Například Al-Masudi (895-956), autor řady důležitých prací z oblasti geografie, filozofie a přírodních věd se zmiňoval o halucinacích-přeludech, které pramení z extrémní osamělosti jedince na poušti a jeho psychické deprivace.

Víra hlas přenáší…

Otázkám okolo jevu hatif se věnoval také filosof a filolog Al-Džáhiz (775-868). Ten konstatoval, že víra v přenos hlasu na dálku je mezi beduíny natolik rozšířená, že její znevažování je nemožné.

Je hatif nějaký neznámý paranormální jev, který vyrostl z potřeby izolovaných pouštních komunit dorozumět se na dálku?

Moderní věda by se pravděpodobně přiklonila k závěrům Al-Masudiho a označila hatif za halucinaci. Nebo je pravda někde jinde? Buď jak buď, s vynálezem telefonu se hatif stal realitou a všední skutečností, co říkáte?!