Lidská pozornost se pod mořskou hladinu noří v naději na objevení památek zaniklých civilizací. Hledáme odpovědi na to, kdo jen mohl tento svět obývat před námi. Každý takovýto objev je střípkem do mozaiky poznání. A právě mezi tyto patří i potopené pyramidové město u západního pobřeží Kuby.

Obří podzemní kamenné uskupení objevuje v roce 2001 kanadská mořská vědkyně Pauline Zalitski společně se svým manželem Paulem Weinzweigem, a to během prohlídek mořského dna západního pobřeží Kuby.

Oba manželé jsou vlastníci Kanadské společnosti Advanced Digital Communication (ADC) a jejich hlavním cílem je co nejdůsledněji prozkoumat dno oceánů a potažmo jakékoliv objekty, které by v tunách písku mohly být pohřbeny.

Výzkumy, které jsou tehdy organizované za finanční podpory a pod záštitou kubánského prezidenta Fidela Castra (1926–2016), mají vynést na povrch potenciální ztracené poklady pocházející z éry španělské kolonizace – stovky artefaktů nevyčíslitelné hodnoty.

Pochopitelně, vidina takovéhoto bohatství nechá málokoho chladný a navíc, jde přece o kulturní a historický přínos.

Namísto zlatých valounů a truhel překypujících drahými kovy nachází tým vědců něco, co připomíná jakési prastaré, potopené město ležící stovky metrů v hloubce oceánu.

KUBÁNSKÁ ATLANTIDA ŽIJE!

Těžko by se dalo věřit prvním nálezům podmořského sonaru ukazujícím objekty značné velikosti, a to v hloubce okolo 650 metrů pod pevninou.

Během průzkumu bylo očividné, že uskupení nese zcela jasné známky lidského zpracování a jeho věk by se údajně mohl odhadovat od šesti až do 50 000 let.

Podle vědců by totiž prý trvalo minimálně desítky tisíc let, aby se struktura ze zemského povrchu ponořila takto hluboko na dno moře. To ovšem pouze v případě, že struktura kdysi dávno stála na pevnině.

Rozložité kameny nejsou žádnými drobečky, některé z těchto unikátních gigantů měří až 400 metrů na šířku a 40 metrů do výšky.

Zalitski si k sobě přibírá geologa Manuela Iturraldeho z kubánského Historického muzea a za pomoci dálkově ovládané techniky se přibližují „tváří v tvář“ těmto starověkým podmořským gigantům.

MIZÍ Z POVĚDOMÍ

Vědci si stále netroufají potvrdit, zdali jde o podmořské město stvořené lidskou rukou či jen o neobyčejné uskupení vytvořené matkou přírodou. Zalitski sama naopak tehdy podotýká, že je zapotřebí dalšího rozsáhlého průzkumu.

„Tyto kameny jsou zcela unikátního uskupení a proto nás tolik nadchly. Pokud bych to ovšem měl vysvětlit z hlediska geologického, asi by mi to dalo celkem zabrat ,“ říká Iturralde. Média se pro tuto senzaci nadchnou.

Prý jde o odkrytí „kubánské Atlantidy“ či „ztracené město Karibiku“. Jenže po prvotních průzkumech jako by se najednou všechen zájem zastavil.

Fascinace tímto zcela unikátním objevem po nějakém čase zcela utichne a o potopené kubánské Atlantidě se přestane hovořit. Ani další průzkumy nejsou nikdy oficiálně naplánovány. Proč?

MOST PŘES MINULOST?

„Vzhledem k tomu jak dlouho by sesuv uskupení trval do takovéto mořské hloubky, by v době vzniku tohoto města neměla na světě existovat vyvinutá společenstva a techniky, rozhodně ne natolik schopné, aby mohla vytvořit něco tak neuvěřitelně rozsáhlého a detailního,“ říká Zalitski.

Kamenné uskupení nejenže nese jasné známky opracování, většina z jednotlivých kamenů má dokonce geometrický tvar, některé připomínají pyramidu či jsou kulaté. Jde snad o dílo přírody? Nebo o dávno potopenou část ztracené a vyspělé civilizace?

Či jde o zbytek jakéhosi potopeného ostrova, o kterém se má psát v prastarých Mayských legendách? Nedávná teorie dokonce poukazuje na to, že může jít o zbytky mostu vedoucího z Kuby směrem k Mexickému poloostrovu.

Zvláštností je i to, že sama objevitelka časem zpochybňuje možnost, že by to mohlo být jakési prastaré zatopené město, a o veškerých budoucích průzkumech se už nešpitne ani slovo.

Odpadá zájem pro nedostatek pádných důkazů, či jde někomu o to, aby se nic neobjasnilo?