Při geology doloženém rozpadu prakontinentů Gondwany a Laurasie před 200 miliony let dochází k odtržení řady ostrovů a ostrůvků, které se posunem zemských desek rozprostřou po celém Tichomoří. 

Stejně jako na „pevné“ zemi i na nich dál pokračuje život a dinosauři se tu vyskytují další miliony let. Možná až donedávna. Svědectví o nich podává například kmen Maorů, původní obyvatelé Nového Zélandu.

Ti dokážou na primitivních plavidlech osídlit celou oblast Polynésie, ale nikdy nemají možnost fyzicky se setkat s ještěry většími, než jsou leguáni. Přesto v jejich folklóru sehrávají draci, kolosální ještěři s pevnou kůží, přímo zásadní roli.

Dochovaly se také příběhy, popisující celé ostrovy osídlené těmito tvory. Neopatrní cestovatelé tu údajně mohou být roztrháni smečkou Akawa-hate, rychlých dvounohých draků, dvakrát větších než člověk, ale mnohem rychlejší než opice.

Někteří Polynésané dokonce „drakům“ přinášejí masité oběti a klaní se jim. S čím se ve skutečnosti setkávají?

Vyhynuli „draci“ nadobro?

Další legendy Maorů hovoří o kráterech spících sopek, z nichž vylétají „obří ptáci s kožovitými křídly a rohovitými zobáky“. Jejich skřeky údajně donutí všechno živé vyhledat úkryt.

Stačí jeden pohled na známý obrázek Pterodaktyla žijícího údajně před 151–148 miliony let a podobnost je zcela zřejmá. Co vlastně domorodci pozorovali? Polynésané se s tajemnými tvory dodnes pokoušejí spojit.

Využívají k tomu pouštění draků do vzduchu, čímž bohům zasílají modlitby. V posledních letech přinášejí archeologové z ostrovů jižního Pacifiku fantastické objevy nebývale zachovalých kosterních pozůstatků dinosaurů, které vypadají velmi čerstvě.

Mohla tedy zdánlivě vyhynulá zvířata opravdu nedávno žít kdesi na ostrůvcích Tichého oceánu? Nebo tu snad stále jsou?