Leží v muzejní sbírce v německém Freibergu pod inventárním číslem 1 a její příběh trochu připomíná pohádku o Koloběžce I. Je to lebka a zároveň není. Skládá se z uhlí a trochu i z kamene. Podle mnohých je pravá, podle jiných však „pouze“ uměle vyrobená nebo dokonce mimozemská!
Jak je to s ní ale doopravdy? A co by její případná pravost mohla pro lidstvo znamenat?
Omletá hrouda uhlí z dávných věků, kdy ještě na Zemi nemá žít jediný člověk, nebo ten nejpodivnější falzifikát světa? To je „uhelná lebka“. Ovšem problém nespočívá jen v její neobvyklosti, ale především v tom, že pokud jde skutečně o pravou lidskou lebku, může to znamenat jen jediné – že člověk na Zemi žije asi o 13 milionů let déle, než se obecně soudí!
A to je už pěkný historický skok, protože doposud vědci mají za to, že člověk se na planetě objevil teprve před 2,3 miliony let! Kde je tedy pravda? A jaká tajemství v sobě lebka skrývá?
MOŽNÁ POCHÁZÍ Z ČECH!
Najdeme ji ve sbírce Institutu pro palivovou geologii v německém Freibergu, kde je v roce 1765 jako jedna z prvních na světě založena báňská (hornická) akademie. Nikdo dnes však s jistotou neví, odkud tato lebka vlastně pochází.
Co všechno je o ní známo? Jen to, že jejím předchozím vlastníkem má být jistý freibergský lékárník LÖSCHNER. Ten ji prý vlastní už od roku 1813, kdy je ještě báňským inženýrem u hraběte LEOPOLDA THUN HOHENSTEINA (1748 – 1826) v Čechách.
Podivné však je, že Löschner o lebce nezanechává jedinou zprávu, a mnoho informací nepřináší ani evidenční list freibergského muzea. Říká o ní jen tolik, že byla obklopena uhlím a že byla nalezena pravděpodobně v Čechách.
Je tomu ale opravdu tak?
POUŽÍVALI JI PRO OKRASU?
Jak uvádějí rakouští záhadologové KLAUS DONA a REINHARD HABECK, lebka se z poloviny skládá z uhlí a z poloviny je tvořena magnetitem a hnědelem. Právě podle uhlí je určeno i její ohromné stáří – 15 milionů let (podle jiných odhadů dokonce přes 30 milionů let)!
Další analýzy, provedené v letech 1923 a 1988, však končí nejasnými výsledky. Podle nich se zdá, že by mohlo jít o padělek.
Tuto možnost pak naznačuje zejména počítačová tomografie (druh moderního rentgenu – pozn. red.), kterou v roce 1988 využívá na svůj výzkum tým kolem německého geologa GERHARDA ROSELTA. Protože její závěr nepoukazuje na stopy žádných kostí, naopak ji prý tvoří rozemleté tvrdé české uhlí smíchané s pryskyřicí, Roselt soudí, že nejde o skutečnou lebku.
Mají tedy snad pravdu skeptici, kteří tvrdí, že původně byla vymodelována uměle, a to jakýmsi českým lékárníkem z Duchcova, který ji má ve své době doma pouze pro okrasu?
JE JAKO CIBULE!
U tohoto vysvětlení bychom možná mohli zůstat, ale je tu jeden problém! Skeptikové totiž zapomínají uvést, že kosti často nejsou k nalezení ani uvnitř zkamenělých ryb či ještěrů, a přesto jejich pravost nikdo nezpochybňuje!
Kromě toho stejná tomografie z roku 1988 ukazuje, že se lebka skládá ze soustředných vrstev – podobně jako například cibule! Co to znamená? Že v takovém případě by šlo o naprosto ojedinělý a těžko pochopitelný způsob padělání.
Použitá pryskyřice má totiž bod tání mezi 110 °C a 360 °C. „A kdo by před téměř 200 lety namáhavě nanášel jednu vrstvu 200 °C horké pryskyřice za druhou?“ ptají se logicky rakouští záhadologové Dona s Habeckem.
Jak tedy lebka vznikla? Je zřejmé, že takto mimořádný nález si jistě zasluhuje stejně mimořádné zkoumání. Dojde na něj, nebo se nakonec vědci spokojí s postojem správce freibergské sbírky DR. HANSE FEUCHTMANA: „Nemůže to být zkamenělina, tedy pozůstatek vývoje člověka starý 30 – 50 milionů let!
Proč? Protože to přece není možné!“?
