Hluboko v odlehlém norském údolí Hessdalen se po desetiletí děje něco, co defyje jednoduché vysvětlení.

Místní obyvatelé i vědci zde pravidelně pozorují podivná, barevná světla, která se pohybují po obloze, vznášejí se, mění tvar a dokonce se zdá, že reagují na své okolí.

Co způsobuje tyto záhadné světelné jevy, které se objevují bez jakéhokoli zvuku či zjevného zdroje? Jsou to přírodní úkazy, neznámá forma energie, nebo něco, co přesahuje naše současné chápání? 

Údolí Hessdalen se nachází ve středním Norsku, asi 120 km jižně od Trondheimu. Tato malebná, ale odlehlá oblast se proslavila od počátku 80. let 20. století díky opakovaným a neobjasněným světelným jevům, které se zde začaly objevovat s nevídanou frekvencí.

Nejintenzivnější období pozorování nastalo mezi lety 1981 a 1984, kdy byla světla vidět až 20krát týdně. Ačkoli se frekvence snížila, jevy se stále objevují a údolí se stalo centrem výzkumu a turistiky pro záhadology i vědce.

Popis jevů

Světla z Hessdalenu se projevují v různých formách a s různým chováním:

Barva a tvar: Nejčastěji jsou popisována jako bílé, žluté nebo červené světelné koule či ovály. Někdy mohou být vidět i modré nebo zelené záblesky.

Pohyb: Mohou se vznášet nehybně nad zemí, pomalu se pohybovat údolím, nebo naopak vykazovat extrémně vysoké rychlosti a náhlé změny směru. Byly zaznamenány i případy, kdy se světla rozdělila na menší části a poté se opět spojila.

Trvání: Od několika sekund až po více než hodinu.

Zvuk a teplo: Světla jsou zpravidla tichá a nevydávají žádné slyšitelné zvuky. Není zaznamenáno ani žádné významné tepelné záření.

V reakci na zvýšený počet pozorování byl v roce 1983 založen Projekt Hessdalen, který zřídil v údolí vědeckou pozorovací stanici EMBLA. Stanice je vybavena kamerami, radary, magnetometry a dalšími senzory, které nepřetržitě monitorují údolí a zaznamenávají data o jevech.

Přestože se nashromáždilo obrovské množství dat, jednoznačné vysvětlení stále chybí.

Hlavní vědecké teorie:

Piezolektrický efekt a geologický tlak: Jedna z nejslibnějších teorií se zaměřuje na geologické složení údolí Hessdalen. V údolí se nacházejí horniny bohaté na křemen (quartz) a další minerály, jako je železo a zinek.

Předpokládá se, že mechanické napětí a pohyb zemských desek mohou vést k piezoelektrickému efektu – tedy k uvolňování elektrického náboje v krystalech pod tlakem. Tento náboj by mohl ionizovat vzduch nebo prachové částice, čímž by vznikala viditelná světla.

Kombinace těchto minerálů a sulfidové vody v místní řece by mohla vytvářet jakousi „přírodní baterii“.

Ionizovaný plyn a prachové plazma: Další teorie navrhuje, že světla jsou formou plazmy.

Mohlo by jít o shluk makroskopických Coulombových krystalů v plazmě, vzniklých ionizací vzduchu a prachu alfa částicemi během rozpadu radonu (radioaktivního plynu, který se v oblasti rovněž vyskytuje). To by mohlo vysvětlit některé optické vlastnosti a chování světel.

Spalování vzdušného prachu: Některé spekulace hovoří o spalování neúplně pochopených vzdušných prachových částic, obsahujících vodík, kyslík a titan, s přítomností skandia v oblasti.

Atmosférické jevy: Méně pravděpodobné, ale stále zvažované, jsou teorie o vzniku světel v důsledku specifických atmosférických podmínek, elektrických výbojů v atmosféře, nebo vzácných forem kulových blesků.

Kontroverze a alternativní teorie: Navzdory snahám vědců a shromážděným datům stále mnoho aspektů světel z Hessdalen zůstává nevysvětlených, což dává prostor i pro méně konvenční teorie:

Mimozemský původ (UFO): Pro řadu nadšenců a obyvatel je atraktivní myšlenka, že světla jsou projevem mimozemské aktivity, tedy neregistrovanými létajícími objekty (UFO).

Toto vysvětlení však není vědecky podloženo a Project Hessdalen se primárně zaměřuje na přírodní vysvětlení.

Geomagnetické anomálie: Existují i teorie, že světla souvisejí s anomáliemi v zemském geomagnetickém poli, které by mohly interagovat s atmosférou a produkovat světelné jevy.

Hessdalen tak zůstává jedním z posledních míst na Zemi, kde se pravidelně setkáváme s jevem, který se vzpírá našemu plnému pochopení, a připomíná nám, kolik tajemství naše planeta stále skrývá.