Ezoterická příručka, která má pocházet z dob, kdy knihy ještě vůbec neexistují. Univerzální klíč k vlastnímu nevědomí a zdokonalování svého psyché. Ale také nesrozumitelná stať o věcech, které pouze odvádějí pozornost od skutečných problémů.
Tři časté názory na jednu a tu samou věc. V hledáčku ENIGMY se zachytila Čínská kniha života, která je rovněž zvána Tajemství zlatého květu.
První prožitek má přicházet, když vstupujeme do stavu meditace. Podle starého učení prý právě tehdy sestupuje duch do údolí. Slyšíme, jakoby lidé mluvili z dálky, přesto ale každého z nich vnímáme docela zřetelně. Hlasy však působí jako ozvěna v údolí.
Slyšíme je, sebe však neslyšíme vůbec. Tomuto jevu se podle Čínské knihy života říká „Duch nacházející se v údolí“. Může však údajně přijít i odlišný stav. Ve chvíli naprostého klidu vyšlehne za zavřenými víčky světlo.
Všechno kolem je najednou světlé, jako bychom se octli v jakémsi světelném oblaku. Když otevřeme oči a hledáme své tělo, už je nenalézáme. Podle moudré knihy se právě „Rozjasnilo v prázdné komůrce“.
Když pak člověk spočívá v meditaci a hmotné tělo se mu začne lesknout jako hedvábí a cosi jej zvedá vzhůru, nastává stav, který je v knize uváděn jako „Duch se vrací a naráží na nebe“.
Pokud člověk zakusí tyto tři zážitky, je to údajně znamením toho, že má vlohy pro realizaci zlatého květu!
OBJEVIT V SOBĚ SKRYTÝ POTENCIÁL!
Tajemná čínská kniha, která patří do ezoterických (tajných učení, přístupných pouze zasvěcencům – pozn. red.) odvětví, je poprvé vytištěna v 18. století. Odhaduje se ale, že informace v ní uvedené jsou asi o tisíc let starší.
Svým časem vzniku tak téměř kopíruje legendární Tibetskou knihu mrtvých, která je sepsána ve stejném období. Čínská kniha života však popisuje pravý opak tibetského rukopisu.
Stěžejními tématy textu jsou učení tao (prazáklad náboženského hnutí taoismu, vzniká v 5. stol. př. n. l. – pozn. red.), a potažmo pojmy sing (jsoucnost) a ming (život).
Kniha, v níž je mimo jiné i návod k potřebným meditačním cvičením, má podle znalců připravit své čtenáře na objevení skrytého potenciálu, který sídlí v lidském nevědomí.
Má dopomoci k osvobození se z pout světa a k duchovnímu znovuzrození, označovanému jako „zlatá květina“. K tomu je prý často potřeba „vypnout“ svůj konvenční mozek. „Metoda zlatého květu může myšlení dočasně zastavit, ale není to její záměr.
Má člověku umožnit, aby myslel svobodně a neukvapeně,“ vysvětluje americký spisovatel a překladatel Thomas Cleary (*1949). K tomuto kroku však vede poměrně trnitá cesta pochopení složitého textu. Proč je text tolik náročný a občas i nesrozumitelný?
ANIMUS A ANIMA: VĚRNÍ SOUPUTNÍCI DUŠE
I badatelé, kteří si zavdávají s Tajemstvím zlatého květu, často tápou.
„Ačkoliv si Carl Gustav Jung (1875–1961) Tajemství zlatého květu vysoce cenil a využil ho ke své vlastní práci o oblasti nevědomí, přesto měl zásadní výhrady k praxi uváděné v této knize.
Jung však netušil, že text, který četl, byl ve skutečnosti zkomolený překlad zkrácené verze nepřesného vydání původního díla,“ vysvětluje Cleary. Unikátní součástí starobylé knihy je také teorie o prazvláštních ezoterických celcích, kterou dešifruje právě Jung.
Tělo člověka je prý oživováno souhrou dvou duševních útvarů, anima a animy. Právě anima má být svázána s tělesnými procesy a po smrti klesne do země a shnije. Animus prý naopak stoupá do ovzduší, ale může prý také stéci zpět do prostoru živých tvorů.
„Animus přináleží k principu jang, je tudíž mužský. Po smrti stoupá vzhůru jako vyšší vzduchová duše. Anima přísluší principu jin, je rodu ženského a po smrti klesá do země. Pak se vrací jako démon či duch zpět na zem,“ referuje švýcarský psycholog Jung.
Objevuje Čínská kniha života prapodstatu veškerého jsoucna, nebo se jedná o pouhé staroasijské mámení?
Autorem textu je Zdeněk Pospíšil, pro Enigma Plus připravila Eva Soukupová
