Ačkoli má nyní Nizozemsko pověst velmi tolerantní země, nebylo tomu tak vždy. Hnutí reformace v 16. století způsobilo hluboký rozkol v katolické církvi a následně vznik církví protestantských.

Katolické svatostánky musely přejít do ilegality – staly se z nich tajné kostely.

Protestantská vláda v Nizozemsku v této době nepovolovala katolické mše na veřejnosti. Lidé však mohli vyznávat katolickou víru alespoň v soukromí. Mini-kostely tak byly zastavěny do obytných domů.

Zvenčí však nic nesmělo připomínat skutečnost, že zde probíhají katolické bohoslužby.

Bůh v podkroví

Jeden z nejznámějších tajných kostelů v Amsterdamu se jmenuje velmi příhodně – Náš Pán v podkroví. V roce 1888 se stal muzeem, které je dodnes hojně navštěvované. Tento tajný kostel se nachází v těsné blízkosti významného amsterdamského kanálu.

Najdete v něm i bohatou obrazovou výzdobu včetně sbírky kostelního stříbra. Ačkoli se jednalo o de facto provizorní prostory, postupem času se tajné kostely v Amsterdamu dočkaly honosných a reprezentativních interiérů.

Zázračná hostie

Právě tajné kostely pomáhaly v časech radikální reformace udržovat povědomí o významném katolickém zázraku, který stále odolává racionálnímu vysvětlení. Psal se rok 1346. V jednom z domů na ulici Kalverstraat ležel na lůžku těžce nemocný muž.

V předtuše blízkého konce byl k němu přivolán kněz. Nemocnému se ulevilo, jeho útroby však svatou hostii nepřijaly. Služebná ji tedy odhodila do ohně. Druhý den však byla hostie nalezena v popelu zcela neporušená.

Ve stejném roce již byla hostie prohlášena za hodnou uctívání. Dodejme, že zázračná hostie se ztratila právě v bouřlivých časech reformace.

Ještě před tím však prý tato vzácná relikvie dokázala v roce 1484 vyléčit z nemoci samotného císaře Maxmiliána I. Habsburského.