Tajné skupiny s nějakou agendou byly v lidských společnostech už od nejstarších dob. A už od nejstarších dob se jejich členové snažili dosáhnout vytyčeného cíle, často bez ohledu na následky.
Dělo se tak přitom nejen ve vyspělých zemích, ale i v těch nejodlehlejších koutech světa. Od prastarých rituálů po komplexní společenské systémy, lidská fascinace skrytými silami a jejich potenciálním vlivem na svět je hluboce zakořeněna v naší psychice.
Ale jaké byly motivace a cíle těchto dávných tajných spolků a jak se z jejich lokálního působení zrodila představa o globálním vlivu, který dnes nazýváme Novým světovým řádem?
Velkou tradici mají tajné spolky i u přírodních národů subsaharské Afriky, Ameriky nebo oblasti Oceánie.
Mezi severoamerickými indiány fungovala po celá staletí tajná bratrstva medicinmanů, kteří si na svých setkáních předávali tajné vědomosti o léčitelství, duchovních rituálech a kmenové historii.
Tyto skupiny často hrály klíčovou roli v udržování společenského řádu, předávání kulturního dědictví a uchovávání znalostí o přírodě a vesmíru.
Jejich tajnost zajišťovala exkluzivitu a posvátnost předávaných informací, posilovala autoritu jejich členů a chránila citlivé rituály před nezasvěcenými.

Africké tajné společnosti se pak často zaměřovaly na mladé a jejich přípravu na krutý život.
Skrze rituály přechodu, výuku bojových dovedností, etických principů a poznávání skrytých zákonitostí přírody, měly tyto společnosti za úkol integrovat mladé do komunity a předat jim znalosti nezbytné pro přežití a společenskou harmonii.
Jejich struktura a fungování byly často složité, s hierarchiemi a přísnými pravidly pro vstup a chování.
Velmi časté pak byly skupiny zaměřené na uctívání konkrétních duchů či bohů, na samozvané stíhání a trestání provinilců, či naopak na kriminální činnost. To je ostatně i případ slavné Leopardí společnosti, která působí dodnes v Libérii či Sieře Leone.
Tato africká tajná společnost je nechvalně proslulá svými rituálními praktikami, které údajně zahrnovaly i oběti, a je předmětem mnoha legend a obav.
Takové skupiny často vznikaly z potřeby vynucovat si sociální normy tam, kde oficiální autority selhávaly, řešit spory mimo běžné struktury nebo se bránit vnější hrozbám. Jejich utajení bylo nezbytné pro udržení autority a mystiky.
Kde se vzal globální řád? Překvapivý původ konspirace
Prakticky v žádném případě se však u těchto přírodních či rozvojových kultur nehovoří o tajných spolcích, které by se snažily ovládnout svět.
Jejich cíle byly lokální, zaměřené na udržení stability komunity, náboženské praktiky nebo získání moci v rámci regionu. Myšlenka globální nadvlády prostřednictvím tajných společností je koncept, který přichází až s novověkem v západním světě.
Je to představa, která odráží složitější geopolitické uspořádání, rozvoj mezinárodních vztahů a komunikačních technologií, které umožnily šíření takovýchto obav a teorií.
Pro pochopení toho, proč dnes konspirátoři často hovoří o tajných spolcích jako o skupinách, které se snaží ovládnout svět, je potřeba vydat se do doby mezi oběma světovými válkami.
Právě tehdy se ve slovníku vrcholných politiků, jako byl například americký prezident Woodrow Wilson (1856–1924) nebo britský ministr a pozdější předseda vlády Winston Churchill (1874–1965), objevuje slovní spojení „nový světový řád“.
Ačkoliv dnes někteří lidé zpochybňují, jak to tito velikáni mysleli, v jejich době jde o pozitivně zabarvené označení, které odkazuje k očekávané změně politického myšlení směrem od válčení ke globální spolupráci.

Šlo o idealistickou vizi budoucího mezinárodního uspořádání, které by zabránilo opakování katastrof, jako byla První světová válka. Změně, která ostatně záhy vrcholí vytvořením Společnosti národů a později, v roce 1945, Organizace spojených národů (OSN).
Těmito kroky se světová společenství snažila vytvořit mechanismy pro řešení konfliktů a podporu míru na globální úrovni.