Tento kostel na Starém Městě v Praze byl postaven v rozmezí let 1178 až 1187. Jednou stranou přiléhal k hradební zdi, a proto má zajímavý název: „Kostel svatého Martina ve zdi“. Stojí v dnešní Martinské ulici.

Ta je spojena úzkým průchodem s Národní třídou.

Zajímavý architektonický detail kostela však musíme hledat nejméně osm metrů nad našimi hlavami, takže málo kdo si jej všimne. Jde o kamennou hlavu s široce roztaženými ústy. Takovou postavu nikde na žádném pražském kostele rozhodně nenajdete.

Hlava postavy, naklánějící se pod střechou, vypadá, jako by se ostentativně vysmívala kolemjdoucím lidem. A tak je záhadou, co tento zajímavý prvek na pilíři kostela vlastně představuje.

Bohužel, jakékoliv reálné vysvětlení, jak se tam postava dostala, kdy a kdo ji vytvořil a za jakým účelem, není známo. Proto nezbývá nic jiného, než vysvětlení staré legendy, která se k této postavě váže.

LEGENDA O PROKLETÉM CHLAPCI

Kdysi, před dávnými léty, stál nedaleko kostela sv. Martina, dům nazývaný Školka. Právě do tohoto domu se jednou nastěhovala jakási vdova po pražském měšťanovi. Ale po čase se její finanční situace začala povážlivě zhoršovat.

Nezbylo jí nic jiného, než aby si začala přivydělávat jako služebná v rodině v jednom panském domě. Zatímco byla v práci, její syn prováděl nejrůznější lumpárny a všelijaké legrácky. Jednou, když se vracela z práce, spatřila zástup lidí, jak hledí vzhůru na střechu kostela.

Tam uviděla svého nezbedného syna, jak pobíhá po posvátné budově a častuje dav lidí širokými úšklebky.

Takové jeho jednání ženu hrozně rozčílilo a tak na hocha hlasitě zakřičela: ,,Ty nezdaro, bodejť bys za ten hřích zkameněl!“ Jen tuto větu dořekla, její kletba se prý naplnila. Hoch s roztaženou pusou se nestačil ani narovnat a proměnil se v kámen.

Takže, kdoví, jak to tenkrát bylo. Nebo šlo snad o žert kameníků či snad měl autor jiný záměr? To se dnes už nedozvíme. A roztažená ústa kamenného chlapce se na nás budou tajemně šklebit dál. Pokud si ji v té výšce vůbec všimneme.