Mezi nesčetnými záhadami Karibiku se skrývá méně známý, přesto fascinující příběh o „Tanci duchů z Crooked Islandu“.
Tento malý ostrov na Bahamách, známý spíše svými křišťálově čistými vodami a klidným životem, se stal dějištěm série nevysvětlitelných událostí, které místní obyvatelé připisují neviditelným, hravým bytostem, možná i poltergeistům.
Vše začalo na počátku 90. let v domě rodiny Johnsonových, skromném obydlí stojícím nedaleko pobřeží. Zpočátku šlo o drobnosti:
klíče se přesouvaly z jednoho místa na druhé, knihy padaly z polic, aniž by se jich kdokoli dotkl, a dveře se samy otevíraly a zavíraly. Paní Johnsonová, žena praktická a pověrám nevěřící, to zpočátku přičítala zapomnětlivosti nebo průvanu. Avšak s přibývajícími týdny se jevy stávaly intenzivnějšími a podivnějšími.

Předměty začaly doslova mizet před očima jen proto, aby se objevily na zcela nelogických místech. Solnička se objevila v ložnici, peníze na dně hrnce s květinami, a rodinný fotoalbum bylo nalezeno na střeše kůlny.
Nejvíce frustrující bylo zmizení cenností, které se nikdy nenašly, jako například snubní prsten paní Johnsonové, který prostě zmizel ze stolu a po němž se slehla zem.
Zvuky byly dalším aspektem této záhady. Z domu se v noci ozývalo podivné klepání, škrábání na stěnách a někdy i tlumené šepotání, které však nikdo nedokázal rozluštit.
Děti rodiny Johnsonových začaly popisovat pocit, že je někdo sleduje, a občas prý viděly „stíny, které tančí“ po místnostech, ačkoli v nich nikdo nestál.

Místní úřady, ačkoliv se snažily najít racionální vysvětlení – od zlodějů přes psychologické problémy až po vliv drog – nic nenašly. Dům byl několikrát prohledán, ale žádné stopy po vniknutí nebyly zjištěny.
Postupem času se o případu začali zajímat i badatelé paranormálních jevů. Ti provedli řadu experimentů, instalovali senzory a kamery, ale nic hmatatelného nezachytili, kromě několika nevysvětlitelných výkyvů teploty a elektromagnetického pole.
Záhada „Tance duchů z Crooked Islandu“ je dodnes neobjasněna. Rodina Johnsonových se po několika letech z domu odstěhovala, neschopna žít v neustálém napětí z neznáma.
Dům dodnes stojí, a ačkoliv se v něm občas prý objeví podivné jevy, nikdy nedosáhly takové intenzity jako v 90. letech.
Tento příběh slouží jako připomínka, že i v těch nejkrásnějších a nejklidnějších koutech světa se mohou dít věci, které překračují naše chápání.