Je noc. Dům je tichý, všichni už spí. V tom se pomalu otevřou dveře pokoje, ozve se slabé zavrzání. Opatrné kroky. Mladá žena, která tu leží na posteli, se posadí na posteli. To, co se stane vzápětí, si bude pamatovat celý život.
Žena v pokoji je 24letá Eva Kočová. Zamžourá do tmy ke knihovně, kde kdosi postává: „Tati, ty si jdeš pro knížku? Tak já ti rozsvítím.“ Podobná příhoda by nebyla ničím zvláštní. Ovšem ve stínu událostí několika předchozích dní člověka zamrazí.
Byli tam všichni. Je já ne
Je sobota 25. dubna 1969 a Eva vyráží do práce. Odpoledne jí telefonuje maminka, že tátu odvezli do nemocnice a nevypadá to s ním vůbec dobře. „Nemohla jsem z práce odejít, tak jsem se rozhodla, že za tátou zajdu v neděli ráno,“ vzpomíná Eva.
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
