V roce 1920 se americká veřejnost dozví o plánu sestrojit zařízení, které umožní popovídat si se zesnulými, stejně jako když lidé mluví po telefonu s žijícími. Zařízení má být mnohem spolehlivější než vědmy a zaříkávači. Vědcem, který si to vzal na starost, není nikdo jiný než Thomas Edison.

Ano, je to ten samý Thomas Alva Edison, který si za život nechá patentovat přes dva tisíce vynálezů, ten samý Edison, který navždy změní životy lidí, když zdokonalí žárovku, ten samý Edison, který se proslaví i jako zastánce stejnosměrného proudu, když zuřila „válka proudů“ mezi proudem stejnosměrným a střídavým.

A teď si dává za úkol sestrojit telefon pro komunikaci s mrtvými.

Telefon pro duchy je věda

Z čistě marketingového hlediska je to dobrý nápad. V první polovině 20. století, a zvláště po skončení první světové války, zrovna frčí spiritualismus a vědmy a další okultní média mají žně. Jiným ke komunikaci s mrtvými stačí spiritistická tabulka.

Sám Edison ale vědmami, spiritistickými tabulkami a dalšími udělátky pro „zaručenou“ komunikaci s mrtvými pohrdá.

„Proč by tyto osoby v posmrtném bytí ztrácely čas posouváním trojúhelníkového dílu po dřevěné desce s písmeny?“ zpochybňuje například užitečnost spiritistické tabulky a touží přijít s něčím, co bude mít pevné základy ve vědě.

Člověk tvořený miliony entit

Edison věří, že „každého z nás tvoří miliony a miliony bytůstek, a že naše tělo a naše mysl představují hlas nebo názor, jakkoliv to chcete nazvat, těchto bytůstek. Tyto entity žijí navždy. Smrt prostě znamená jejich odchod z našeho těla“.

Podle něj tyto maličké, okem neviditelné bytůstky se po smrti jednoho člověka přesunou do těla dalšího člověka, a tak pořád dokola, protože na světě existuje stejné množství těchto entit, které se nemění, jen neustále dělají škatulata hejbejte se.

Když by se Edisonovi podařilo sestrojit dostatečně citlivé zařízení, které by těmto entitám dalo hlas, žijící člověk by si mohl opět promluvit se zesnulými. Veřejnost věří, že pokud to někdo dokáže, bude to právě on.

Edison však umírá v roce 1931 a do té doby ani nestihne ani vytvořit nákres takového zařízení.

Není divu. V roce 1926 totiž celé snažení zase popírá s tím, „to celé byl jen vtip“.