Bolivijský archeolog Freddy Arce a jeho kolega antropolog Jorge Miranda předstupují v květnu roku 2008 před veřejnost se zásadním prohlášením. 

Spolu se svým týmem prý našli v Jižní Americe u jezera Titicaca otisk nohy vzpřímeného člověka, jehož stáří se údajně pohybuje mezi pěti a 15 miliony let. Taková informace překvapí mnohé zkušené vědce.

Podle evoluční teorie se totiž v té době v Americe žádní lidé nevyskytovali. Jak tento rozpor vysvětlit?  

První Američan?

Jezero Titicaca je nejvýše položené splavné jezero na světě. Rozprostírá se na hranicích jihoamerické Bolívie a Peru v téměř čtyřtisícové nadmořské výšce. Poblíž něj se v pískovcové skále nachází něco, co vzbuzuje nebývalou řadu otázek.

V roce 2008 totiž archeologové oznamují, že v této oblasti odhalili starodávný otisk lidské nohy. Ve skále prý našli stopu měřící 29,5 cm, kterou zde údajně zanechal vzpřímeně chodící člověk měřící zhruba 1,7 metru a vážící asi 70 kilogramů.

Na tom by nebylo nic podivného, vždyť podobných lidských otisků je po celém světě celá řada. Šokující skutečnost se ale týká jeho stáří.

„Odhadujeme ji na dobu mezi pěti a patnácti miliony let,“ tvrdí jeden z vůdců výpravy, bolivijský archeolog Freddy Arce a dodává: „Teorie evoluce má díky tomuto důkazu velké problémy.“  Co přesně starodávný otisk dokazuje?

Evoluce na odstřel

V temné místnosti sedí u stolu starší muž a něco zuřivě zapisuje do otrhaného sešitu. Je to britský přírodovědec Charles Robert Darwin (1809–1882), který právě dokončuje své monumentální dílo O původu druhů.

V něm vyvrací do té doby obecně uznávanou biblickou představu o tom, že člověka stvořil Bůh.

„Druhy nebyly neodvisle stvořeny, nýbrž pocházejí podobně jako variety od druhů jiných,“ tvrdí Darwin v knize, která poprvé vychází v roce 1859. Okolo jeho myšlenek se záhy vytvoří vědecké hnutí tzv. evolucionistů.

Ti předpokládají, že lidský druh se pomalu vyvíjel z dnes již vyhynulých opičích druhů, které sloužily jako jakési mezičlánky mezi člověkem a zvířetem.

Proces polidšťování opic prý trval mnoho milionů let a projevoval se mimo jiné napřimováním postavy a chůzí po zadních nohách.

Stoupenci evoluční teorie jsou dále přesvědčeni, že člověk vzpřímený (Homo erectus) se vyvinul před asi 1,8 milionu let v Africe, odkud se rozšířil například od Indie, Číny nebo Jávy. Americký kontinent byl pak údajně osídlen v době před asi 11 000–17 000 lety.

Jak je ale možné, že poblíž jihoamerického jezera Titicaca byla nalezena stopa vzpřímeného člověka, která je údajně starší více než pět milionů let? Zhroutí se snad celá evoluční teorie jako domeček z karet?  

Jde o podvod?

Nález starodávného otisku vyvolá paniku. Pokud je skutečný, znamená to, že evoluční teorie má zásadní nedostatky. Je možné, že je dokonce zcela mylná!  Ke slovu se proto dostávají skeptici, kteří tvrdí, že nález stopy musí být zfalšovaný.

„Zřejmě tu starou skálu upravili tak, aby vypadala, že je v ní otisk,“ tvrdí například americký nezávislý publicista Brian Switek, který se soustředí na vyvracení nevědeckých omylů. K jeho slovům se hlásí skeptici z celého světa.

Pro ně je totiž evoluční teorie nedotknutelná. Starodávný otisk je od té doby studován dalšími zkušenými badateli. Nikdo z nich ale žádný podvod není schopen prokázat. Zároveň však chybí jednoznačné důkazy o pravosti otisku. Kdo má tedy v tomto sporu pravdu?