Drahokamy lidstvo fascinují odnepaměti. Jejich cena je často nemalá, a to nejen finančně. A v dějinách pro ně byli mnozí schopni i vraždit! Jaké tragédie jsou s nimi spojeny?

PURPUROVÝ SAFÍR Z DILLÍ: Je lepší se ho zbavit?

Tento kámen je ve skutečnosti průhledným ametystem, což je polodrahokam. Ale to mu na kráse nic neubírá.

Podle britského spisovatele, historika a umělce Edwarda Heron-Allena (1861 – 1943) je šperk navždy prokletý a přináší neštěstí každému, kdo se ho dotkne!

Safír přivezl do Anglie v roce 1857 bengálský voják Colonel W. Ferris poté, co ho uloupil z chrámu boha Indry v indickém Kanpuru. Proč záhy přišel o všechny peníze, zdraví i život?! Podobně končí i jeho syn a další majitelé ametystu.

Sám Heron-Allen, který safír vlastní od roku 1890, údajně zakusí jeho neblahý vliv. Bojí se o osud své malé dcerky, a tak se v roce 1904 rozhodne kamene zbavit a odkáže jej britskému Muzeu přírodní historie (Natural History Museum).

Když vědecký pracovník muzea John Whittaker v roce 2000 safír převáží na konferenci, cestou ho zastihne silná bouře. Při druhém setkání s kamenem jej ochromí silné žaludeční potíže. Při třetím byl prý stižen ledvinovými kameny. Jen náhoda?

OKO BRÁHMY: Kletba, nebo reklama?

Věhlasné tmavě šedé Oko Bráhmy je známo i pod svým druhým názvem Černý Orlov (podle ruské šlechtické rodiny, která ho vlastnila – pozn. redakce). Z hinduistické svatyně v Indii prý diamant kdysi ukradl jeden mnich.

Od těch dob má být drahokam považován za prokletý. Podle novodobé legendy je spojován se smrtí dvou ruských šlechtičen, jež ho vlastnily:

Leonilla Ivanovna Barjatinskaja (1816 – 1918) měla spáchat sebevraždu v listopadu 1947. Tragicky prý ukončí život skokem z okna též Nadia Vyegin-Orlov. Alespoň takovou verzi předkládají někteří obchodníci s diamanty.

Avšak zapátráme-li v historii, zjistíme, že mnohé nesouhlasí! Leonilla Ivanovna umírá roku 1918 ve Švýcarsku ve věku 102 let a také druhá aristokratka se dožívá poklidného stáří! Mají tedy historky sloužit jako reklama pro zvýšení zájmu kupců? Vždyť dobrý příběh prodává…

KOH-I-NOOR: Historie plná mužských mrtvol?

O nádherně průzračném Koh-i-nooru (název v překladu znamená Hora světla – pozn. red.) se traduje, že přináší smůlu svým mužským vlastníkům. Drahokam pochází z Indie, kde byl údajně nalezen před čtyřmi tisíci lety v náplavě řeky Godavar.

V roce 1323 bitvy ukončil svůj život majitel diamantu, indický král Prataparudra (kolem 1289 – 1323), když byl zajat nepřáteli. Nejenže byl vzácný kámen ukraden nájezdníky, ale velká část Prataparudrovy země je vypleněna.

Tehdy se diamant dostává do majetku perské dynastie, která vládne v Indii. Perského vládce Nadira Šáha (1698 – 1747) ovšem 19. června 1747 přepadne několik mužů. V nastalém zápase ho zabijí a přitom ukořistí i drahocenný Koh-i-noor.

Teprve v roce 1849 Angličané dobývají Pandžáb v jižním Pákistánu, kde je diamant uložen. O dva roky později kámen získá britská královna Viktorie (1819 – 1901) a Koh-i-noor se stává součástí britských korunovačních klenotů.

Přestal poté šířit smrt díky tomu, že byl ve vlastnictví žen z britské královské dynastie?